Zobrazit články:

Seřadit podle data:

Bude společná evropská armáda bojová nebo válečná?

27.6.2017 Web
image

Evropští politici v souvislosti s neblahými migračními trendy, s aktuální hrozbou terorismu a radikálního islamismu, a také s možnými bezpečnostními problémy, které přicházejí z Ruska, stále častěji hovoří o vytvoření společné evropské armády. O věci se diskutuje v rámci Evropské unie mnoho let ale výsledkem je velké nic. A tak by to mělo i zůstat, protože místo nesmyslného snění o evropské armádě, máme více posílit Severoatlantickou alianci, jejímž členem je od roku 1999 i Česká republika.

 

Proti společné evropské armádě hovoří mnoho důležitých a nepřehlédnutelných faktů.

Například Senát Spojených států amerických 16. června jednohlasně schválil rezoluci senátora Lindsey Grahama, která zdůrazňuje důležitost vzájemné obrany Severoatlantické aliance. Rezoluce prošla v poměru 100:0 hlasům! Takže není pravda, že by Amerika v tomto směru Evropu opouštěla. Je to výmysl některých médií a eurohujerů.

Navíc několik dní před přijetím rezoluce také americký prezident Donald Trump poprvé veřejně prohlásil, že podporuje článek 5 Washingtonské smlouvy NATO, který uvádí, že útok na jednoho člena Aliance je útokem na všechny. „Spojené státy jsou vázány článkem 5. Jsme tu pro to, abychom ochránili naše spojence. Je však potřeba lidi ujistit, že jsme ochotni na efektivní obranu vynaložit potřebné množství finančních prostředků,“ uvedl Trump.

Proč podobné vzkazy Evropané (od předsedy Evropské komise Junckera až po českého premiéra Sobotku) neslyší a blouzní dál o evropské armádě?

Ve většině evropských států je přitom nadále slabá politická vůle utratit na obranu více peněz. Zatím slyšíme pouze formální verbální vyjádření, že by tomu tak mělo být. Američané ale v současné době vynakládají na obranu 547 miliard dolarů, což je více než dvojnásobek toho, co vydává celá EU včetně britského příspěvku. To se ještě zásadně změní po blížícím se odchodu Velké Británie z evropského společenství.

Ve srovnání s USA má Evropská unie také nadbytek zbraňových systémů. Zatímco americká armáda má jeden hlavní typ bojových tanků, EU jich má sedmnáct. Amerika má celkem třicet různých typů zbrojních systémů, ale země Evropské unie až 178.

Jak pak bude společná armáda vypadat?

Lukáš Dyčka, který působí v Centru bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany například na webu natoaktual.cz připomněl, že Česko ani nedokáže smysluplně říci, na co by utratilo dvě procenta HDP, kdyby je ročně do armády investovalo. Dále píše: „Dojdeme k závěru, že více vojáků sice potřebujeme – v Obranné strategii z roku 2017 je jejich počet výhledově zvýšen o 5000 – nicméně pro efektivní utracení 2 procent HDP by resort obrany musel mít kolem 40 000 vojáků a civilních zaměstnanců. Oproti necelým 23 000, které máme dnes. Kde takové množství lidí vzít, však není jasné. Evropské státy se potýkají s demografickou krizí, přičemž Česká republika se svou relativně nízkou porodností je toho zářným příkladem. Lidé zkrátka nejsou.“ A vojáci tím méně…

Takže peníze nejsou a lidi také ne. Tak vypadá situace v EU.

Naprosto zásadní otázkou pak je, jak by společná evropská armáda fungovala bez logistické a technologické podpory, kterou dnes pro NATO zabezpečují Spojené státy. Nebo si někdo skutečně myslí, že větší bojový konflikt by Evropa zvládla sama? Bez USA? To je zcela naivní a především pro naši bezpečnost velmi nebezpečná myšlenka.

Víme, jak často nepružně a byrokraticky dnes fungují orgány Evropské unie. Proč by měla být společná evropská armáda jiná? A kdo by vlastně rozhodoval o tom, kde by zasáhla a kde by nezasáhla? Pochybuji, že by se na tom dokázaly evropské země dohodnout. Určitě ne dříve, než by konflikt skončil.

Nesmysly o evropské armádě je potřeba rychle opustit. Naopak musíme dál co nejvíce spolupracovat s USA a udržet v případě obrany i naprosto zásadní spojenectví s Velkou Británii, která EU opustí. K tomu nejlépe slouží NATO. To, že si to nemusí myslet někdo v Paříži, Bruselu či Berlíně, je věc jiná.

Pro zachování naší bezpečnosti je potřeba dál posilovat Severoatlantickou alianci, smysluplně vynakládat více peněz na společnou obranu a přestat blouznit. Na blouznění a přezírání hrozeb Evropa ve své minulosti mnohokrát škaredě doplatila. Nenechme se do toho opět zatáhnout.

Tak jaký přívlastek by si zasloužila plánovaná evropská armáda? Doufejme, že odpověď na tuto otázku nebudeme muset nikdy řešit!

Bajka o české vládní koalici, březí svini a zlém vlku

11.1.2017 Media bajka,Babiš,vláda
imageLetošní rok by pak mohl probíhat podle známé Ezopovy bajky „O březí svini a o vlku“. To březí zvíře je dnešní vládní koalice (ČSSD, lidovci, hnutí ANO) a vlkem Andrej Babiš.

Bajka je i dnes aktuální, přestože byla napsána před tisíciletími:

Svině veliká je březí, když se jí blížil čas porodu a když se vzdycháním v bolestech při porodu ležela, přišel k ní vlk, a říká: ´Sestro, nyní ti nastává březost, chci, aby jsi byla šťastná, v bezpečí a chci při tobě stát a zastat místo tvé chůvy.´

Když porozuměla nevěrné a lstivé radě březí svině, odvrhla od sebe ta falešná a lživá slova, a nasupeně řekla: ´Bratře, má březost bude bezpečnější, když odejdeš pryč. Prosím tě, aby jsi mi nechal tu čest, vynést svá prasátka sama na světlo, kvůli poctivosti matky tvé rodičky. Protože jak ve mně mnoho leží, všechno se tě bojí.´

A jak vlk odešel, byla zbavena svého břemene. Kdyby uvěřila slovům toho sobce, musela by teď býti i se svými prasaty bez lítosti zabita.

Kdo uvěří na podzim zlému vlku? A kdo bude v politickém boji zabit? Někteří členové současné vládní koalice, kteří dnes hodují na šedesátimiliardovém přebytku? To nám odhalí brzy další bajka.

Sestřelte Junckerse!

7.12.2016 Media junckers
image

Ano, sestřelte jej!

Nemyslím tím samozřejmě pana (skoro se mi chce napsat soudruha) Jean-Claude Junckera, šéfa evropské komise. Toho J. C. Junckera,
který pronesl, že: „Pokud bude referendum říkat Ano, povíme ´pojďme´ a pokud to bude Ne, řekneme ´pokračujeme´.“ (Rok 2005, o referendu ve Francii, které odmítlo „euroústavu“)

který pronesl, že: „Když jde do tuhého, musíte lhát.” (O ekonomické krizi Řecka v roce 2011 v rozhovoru pro německý týdeník Der Spiegel)

který pronesl, že: „Evropa v minulosti udělala chybu, že rozlišovala mezi Židy, křesťany, muslimy.“( Září 2015, zpráva o stavu EU, Štrasburk)

který oslovil maďarského premiéra Viktora Orbána: „Zdravím, diktátore!“ (V květnu 2015 v Rize na summitu Východního partnerství)

který soudí, že demokraticky zvolený prezident USA Donald Trump: „… potřebuje lekci“ (Listopad 2016)

který o smrti diktátora řekne, že: „Se smrtí Fidela Castra svět ztratil člověka, jenž byl pro mnohé hrdinou.“(Tweet 26. listopadu 2016)

Tak tohoto J. C. Junckera samozřejmě nemyslím. Na mysli jsem měl střemhlavý bombardovací letoun nacistické Luftwafe – model Junckers Ju 87 B-1, zvaný Štuka. Tento bombardér se vznášel nad válečnou Evropou do roku 1945.


Ale i J.C.Juncker brázdí nebe Evropské unie na můj vkus příliš dlouho. A bomby, které shazuje, i když pouze slovní, mohou časem také vybuchnout !

Čínská propaganda, ruští zloději. Tibet si zaslouží naši podporu. Promlouvá senátor z ODS

30.8.2016 Media lasch.cz,propaganda,čínská propaganda,tibet,ruští zloději,čína,rusko,lumír aschenbrenner
imageROZHOVOR Otevření kontaktní kanceláře Krymských Tatarů po vzoru Kurdů či udělení azylu čínským křesťanům. Tím se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz mimo jiné zabývá senátor a starosta druhého plzeňského městského obvodu Lumír Aschenbrenner. Kriticky se dále vyjadřuje k tvrzení německé kancléřky ohledně „sázky na Turecko“ a od případné americké prezidentky Clintonové neočekává nic nového…

Co říkáte na situaci kolem Krymských Tatarů, kteří to ve své historii nikdy neměli moc lehké. Nyní se opět dostali mezi „mlýnské kameny“, Rusko a Ukrajinu. Hovoří se o tom, že by jejich zástupci si mohli otevřít po vzoru Kurdů v Praze kontaktní kancelář. Ruská federace však Tatary, kteří nedrží proputinovskou politiku, nazývá teroristy. Jak to vidíte vy? A neměl byste proti této diskutované kanceláři námitky?

Mně to připadá, že se slovem terorista se poslední dobou tak trochu roztrhl pytel. A často to připomíná ono známé rčení, že zloděj křičí „chyťte zloděje“. Ale zpět k otázce. Krymští Tataři byli mezi „mlýnskými kameny“ vždy. Známá je i jejich dlouhá krvavá historie s Ruskem, která se datuje nejméně od 15. století. Žádná vstřícnost z Moskvy se proto nedá v tomto případě očekávat ani v současnosti. Jenže ani ukrajinské vlády v posledních 20 letech k nim neoplývaly velkou náklonností. Vzhledem k tomu, jak agresivně a nepřátelsky si Rusko počíná k jiným národům, neměl bych nic proti otevření kontaktní kanceláře Krymských Tatarů v Praze, žádné výhrady.

V ČR požádala o azyl skupina několika desítek křesťanů z Číny. Nikdo se však k problému nechce příliš vyjadřovat. Máme je podle vás přijmout? A proč mnohdy měříme jiným metrem? Bude se republika vymlouvat na nadstandardní hospodářské vztahy s Čínou?

Křesťané jsou čínským komunistickým režimem dlouhodobě perzekvováni podobně jako tibetští buddhisté. Pokud nejsou důvodem emigrace z Číny ekonomické příčiny, tak bych azyl těmto Číňanům poskytl. Hospodářské vztahy mezi oběma zeměmi jsou ale něco jiného, ty nemají být závislé na tom, zda se právě teď řeší problém nějakých uprchlíků. Čína je v obchodních jednáních samozřejmě tvrdý hráč. To ale znamená také to, že pokud je pro ni něco ekonomicky výhodné, pak to udělá. A to bez ohledu na názory partnera na otázku lidských práv. Ale platí to i naopak. Pokud je pro ni něco nevýhodné, nepomůže, ani kdyby druhá strana uvalila klatbu na dalajlámu – obchod se prostě nekoná.

Nezdá se vám, že se z naší politiky opět vytratila tibetská otázka respektive se zúžila jen na diskusi o věcech kolem návštěv čínského prezidenta u nás?

Tibetská otázka se z české politiky téměř vytratila již před nejméně pěti lety. Skutečně přítomna v ní ovšem byla jen někdy a jen u některých politiků – například u Václava Havla či Mirka Topolánka – zvláštní společnost, že? V tomto případě se vede i lživá propaganda hned z několika stran. Čínská strana tvrdí, že tibetský dalajlama chce nezávislost Tibetu, ale on o ničem takovém nikdy nehovořil, vždy hovoří o široké autonomii a dodržování náboženských a lidských práv. U nás se zase někteří politici demonstrativně připojují k politice „jedné Číny“, jako kdyby bývalé komunistické Československo a následně Česká republika uznávaly něco jiného. Tibet má velmi svébytnou, originální a prastarou kulturu i náboženství, proto si zaslouží naši pozornost a podporu. Navíc jsou tam flagrantně porušována pekingskou vládou lidská práva, což je v přímém rozporu s českými národními zájmy, které máme prosazovat v zahraničí a vůči zahraničí.

Obáváte se migrační vlny, pokud turecký prezident Erdogan splní své hrozby a přestane zadržovat uprchlíky? Patří podle vás Turecko do Evropy a dle současného vývoje i do NATO?

Obávám, ale migrační vlny do Evropy budou pokračovat i bez ohledu na to, co udělá prezident Erdogan. Očekávat je kromě Blízkého a Středního východu můžeme například z Afriky, což se už děje i dnes. Turecko očividně mnoho základních podmínek k přijetí do Evropské unie nesplňuje.
Zde si dovolím připomenout výrok paní kancléřky Merkelové k uprchlické krizi z února: „Sázím vše na dohodu s Tureckem.“ Již tenkrát jsem tvrdil, že sázet takzvaně vše na jednu kartu není moudré od nikoho. Natož pak od člověka v pozici s odpovědností paní Merkelové. A už vůbec nemá právo „sázet“ za kohokoliv jiného. Turecko se členem NATO stalo za jiné geopolitické situace a jeho odchod by byl pro Alianci hodně problematický, zejména kvůli postupujícímu islámskému radikalismu na Blízkém východě i jinde. Je to ale skutečně velmi nevyzpytatelný člen NATO.

Zapomínáme i na další národy, které ve světě trpí. A co naši krajané, nejen na Ukrajině? Neměli bychom se jim věnovat více, jako to bylo v případě rumunského Banátu?

Péče a zájem o naše krajany by měla být nejenom slušností, ale dokonce povinností každé české politické garnitury, ale i jiných institucí i naší veřejnosti. A nemělo by to být zužováno pouze na verbální zájem a oficiální prohlášení. Daleko více bychom měli krajanům pomáhat na poli kulturním, společenském či vzdělávacím. Dát do toho více státních peněz a přitáhnout ke spolupráci i soukromý sektor. Bral bych tuto oblast navíc v daleko širším kontextu. Za příklad lze dát například skvělou péči Velké Británie o hřbitovy svých vojáků po celém světě.

Svět žije budoucí volbou amerického prezidenta. Je pro vás schůdnější Clintonová nebo Trump? A proč?

Hillary Clintonová je typickým příkladem zaběhlého politického establishmentu, který při řešení mnoha problémů nepřináší nic nového a objevného. Nebyl by to můj kandidát. Donald Trump má v některých věcech pravdu a jistě hovoří i jménem velké části Američanů. Bohužel je nevyzpytatelný a už tolikrát na některé věci změnil názor, že někdy lze stěží odhadnout, co si vlastně o problému myslí. Ale takových postav je dostatek i na naší české politické scéně. Přesto si myslím, že v případě zvolení by zde byla šance na určitou kultivaci. Nechci v žádném případě srovnávat, ale obavy zde byly před léty i před zvolením Ronalda Reagana. U Hillary Clintonové tuto naději nevidím. Je a zůstane stejná. Ať již ale bude zvolen kdokoliv z této „dvojky“, na Česko to žádný podstatný vliv mít nebude.

Je okurková sezóna – a to doslova. Politici jsou na dovolené, a tak se zeptám na závěr poněkud volněji. Co vás v tomto období na české politické scéně překvapilo – ať již pozitivně, či negativně – a co dokonce rozesmálo, nebo alespoň, nad čím jste se pousmál?

Musím se přiznat, že mne nic nenapadá. Asi není tato scéna tak překvapující, či dokonce zábavná, jak si o sobě možná myslí, či jak by si voliči zasloužili. Pousmát jsem se musel nad jednou z reakcí na jeden můj článek. Pisatelem jsem byl nazván „hloupým mladíkem“. Tak alespoň takto „na dálku“ děkuji tomuto „starému chytrákovi“ za zařazení mezi mládež. V mém věku 56 let si toho opravdu vážím.

A ještě poslední – kampaň pro senátní a hlavně krajské volby se rozbíhá a začínají se objevovat „načasované zprávy“. Je to podle vás český folklór, tato hra mediálních oligarchů s vazbami do politiky? A bude to ještě „hustější“?

Zprávy, které se objevují účelově, zná celý svět a my nejsme ani v období po listopadové revoluci žádnou výjimkou. Samozřejmě, že víc se jich objevovalo a objeví před různými volbami. I teď. Dnes je u nás ale poněkud specifická situace, protože vicepremiér, ministr, šéf obrovského holdingu a majitel mnoha médií je ta samá osoba. Pak je poměrně jednoduché, aby se na konkurenty něco vytáhlo.

Nemyslím si, že by to snad dnes bylo řídké, ale dovolím si zakončit parafrází názvu kultovního románu Jana Pelce „A bude houšť...“

Zdroj:Parlamentní listy

Doping a putinismus = společný podvod. Rusku by měli odebrat mistrovství světa ve fotbale

22.8.2016 Media lumír aschenbrenner,doping,doping a putinismus
image

Kolik důkazů ještě bude potřeba přinést, aby svět pochopil, že politika ruského prezidenta Vladimira Putina není jen agresivní a nebezpečná, ale že je založena i ve sportu na podvodu? Nestačí, že ruský stát se přímo podílí na nekonečných dopingových skandálech? Že dopují i ruští paralympici, kteří byli úplně vyloučeni ze zářijových her v brazilském Riu? A že ruští chuligáni řádili na fotbalovém Euru ve Francii jako smyslů zbavení?

To, že dopují někteří vrcholoví sportovci na celém světě, není nijak překvapivé a nové. Zvláštní, bohužel, není ani to, že v Rusku nebo Číně to pořád řídí stát. Že ale masově dopují i postižení ruští sportovci (paralympici), a opět za přispění státu, je skutečně postavené na hlavu.

Je absurdní a zcela zvrácené, že ruský člověk bez nohy musí za každou cenu dokázat jinému člověku bez ruky, že ho předjede, přetlačí nebo zastřílí přesněji. To není žádný sport, ale zhůvěřilost. Je proto naprosto nepochopitelné, že stát, který je šampionem v dopingu, by měl pořádat v roce 2018 světový fotbalový šampionát. Důvodů pro odebrání mistrovství je navíc hned několik.

Jak jsme viděli při nekonečných aférách s dopingovými vzorky, v Rusku neřídí sport jednotlivé federace, ale stát, který se neštítí jakýchkoli podvodů. Putinismus nejenom systematicky potlačuje a utiskuje své politické odpůrce či sexuální menšiny, ale ve sportu používá masově stejně zvrhlé metody jako někdejší totalitní NDR či autoritářská Čína.

V případě přidělení pořadatelství mistrovství světa ve fotbale Rusku existuje také letité podezření, že funkcionáři mnoha zemí byli u toho uplaceni. Ostatně skandální chování a mnohá podezření z korupce vedly v únoru ke konci Seppa Blattera, dlouholetého šéfa fotbalové asociace FIFA. I v tomto směru je šampionát v Rusku velmi problematický. A opět – korupce je opat v režii státu, za pečlivého dohledu gosudara Vladimira Putina.

Navíc ruští chuligáni několik měsíců před fotbalovým mistrovstvím ve Francii vyhrožovali zejména anglickým fanouškům. Varování se naplnila. V tomto směru jsou samozřejmě angličtí opilci stejní blbci, jako ti ruští. Není ale vůbec jasné, jak chtějí Rusové udržet své chuligány na uzdě za dva roky. Do Francie jich exportovali jen několik stovek, doma jich mají tisíce.

Jenže někteří ruští politici (to samé dělají i v případě dopingu) si v průběhu fotbalového Eura ve Francii stěžovali, že jejich zločincům bylo"ubližováno". Přece "ti naši kluci" nic neudělali, jen se bránili napadání jiných chuligánů. Klasická lživá ruská propaganda, jakou vidíme v posledních letech ve všech oblastech.

Fotbalový chuliganismus je v Rusku přitom propojený s neonacismem, antisemitismem, vyhroceným nacionalismem (také za přispění a podporován státem) a nevraživostí k sexuálním menšinám a jiným rasám.

Stovky Rusů, kteří se prezentují jako fotbaloví fanoušci, jsou příslušníky organizovaného zločinu. Provázeno je to opileckými orgiemi, výtržnostmi, vyvoláváním chaosu a anarchie. Bohužel někdy jde u toho o život. V současnosti neexistuje jediný důkaz, že se krvavé bojové scény neobjeví v ještě větší míře za dva roky na šampionátu v Rusku.

Jen v Moskvě je kolem 15 fotbalových chuligánských gangů, které mají tisíce příznivců. Další skupiny existují v Petrohradě i jiných městech, kde se bude šampionát konat. Přes všechny podvody a přešlapy většina Rusů nadále podporuje svého prezidenta Putina a jeho agresivní politiku. Svět by k tomu neměl jen donekonečna přihlížet. Ještě je čas. Mistrovství světa v roce 2018 by mělo být Rusku odebráno.

Autor je senátorem ODS za obvod Plzeň-město a starostou městského obvodu Plzeň 2 - Slovany.

Zdroj:Reflex.cz

Opravdu čekáme na sežrání?

27.4.2016 Web
image

Evropou se žene vlna nesouhlasu s vládnoucími stranami, ale ty se tváří, jako kdyby se jich to netýkalo. To dál a dál vyživuje všemožné extrémisty. A nejde jenom o většinově sdílený odpor k (ne)řešení uprchlické krize, která znepokojuje všechny. Neschopnost reagovat na jakékoli podněty veřejnosti je nebývalá a bude mít pro některé politické strany i instituce EU vážné důsledky.
V prvním kole rakouských prezidentských voleb vyhrál suverénně kandidát Svobodné strany Rakouska Norbert Hofer. Je hodně kritický k migrační politice vídeňského kabinetu i k mnoha krokům EU. Samotný Hofer měl o 14 procent hlasů více než oba kandidáti vládnoucích stran dohromady! Vůbec poprvé od druhé světové války nebude rakouským prezidentem ani lidovec, ani sociální demokrat. Všichni se tváří překvapeně. Proč? Bylo to přece jasné dopředu.

Počátkem dubna se konalo v Nizozemsku nezávazné referendum o smlouvě Evropské unie s Ukrajinou. Dohoda u voličů neprošla. Jenže vláda vyhlásila lidové hlasování dopředu jako nezávazné. Co ale chce s podobnou věcí teď dělat? Vykašle se na ní? Ostatně obě komory nizozemského parlamentu už smlouvu schválily. Je ale takový postup demokratický? Většina nizozemské politické elity už ignorovala rozhodnutí voličů v roce 2005, kdy dvě třetiny lidí odmítli takzvanou „evropskou ústavu“. Pak se vymyslela Lisabonská smlouva.
Německá kancléřka Angela Merkelová nadále trvá na své vstřícné politice vůči uprchlíkům. Mezitím mimořádně vzrostla nespokojenost s jejím postupem uvnitř její vlastní strany, což se projevilo v regionálních volbách v březnu. Podpora CDU je nejnižší za posledních pět let. Znepokojen je i její letitý partner, bavorská CSU. A co dělá Merkelová? Nic. Tváří se, že migraci vyřeší dohoda s Tureckem. Migraci z Afriky vyřeší dohoda s kým? Na to odpověď neexistuje.

Nesystémové strany uspěly i ve volbách ve Španělsku a na Slovensku. Systém tradičních stran je nabouráván zleva, zprava i z nahnědlých hlubin extremismu.

Reakce evropských politických špiček, u nás je toho nejlepším příkladem ČSSD, je ale mdlá, nijaká, pomalá, neadekvátní. Vše vytyčují zaběhlé koleje, neschopnost na novou situaci reagovat. Na co se čeká? Na revoluce? Ty ale požírají všechno, na to nezapomínejme.

Autor je senátorem ODS za obvod Plzeň-město a starostou městského obvodu Plzeň 2-Slovany.

Elektronický mimozemšťan v Senátu

18.3.2016 Media
image

V Senátu pouze přistál po dlouhém letu mezikomorovým prostorem Zákon o elektronické evidenci tržeb (E.E.T.). Nechci se zde zmiňovat o finančních nákladech, které na drobné živnostníky, řemeslníky a podnikatele tento zákon naloží. Připomenout chci náklady jiné, náklady o kterých v měsíce trvajících diskuzích, hovořeno příliš nebylo.

Těmito náklady myslím náklady časové. A ty nejsou vůbec zanedbatelné. Jedná se o hodiny a hodiny, které budou muset „potenciální zloději“ (všichni kradou), či pouze „sprostí podezřelí“, za které Ministerstvo financí drobné živnostníky, řemeslníky a podnikatele považuje, vynaložit navíc.
Vynaložit navíc ze svého soukromého času. Život každého člověka se ale skládá právě z takovýchto hodin a je ohraničen daným časovým úsekem, který mu byl na tomto světě vymezen.

Tímto Zákonem se tak Ministerstvo financí stává samo, jeho ministrem tak často citovaným, zlodějem. Zlodějem části našich životů.

Lumír Aschenbrenner (Senátor za Plzeň)

Marta Semelová - šťastná to soudružka!

13.1.2016 Media
image

Lumír Aschenbrenner

Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu na Martu Semelovou za její výroky, pronesené předloni v České televizi. A co konkrétně myšlenkové pochody velí této osobě vlastně tvrdit?

  •  Okupaci v srpnu 1968 nazývá internacionální pomocí, která ovšem komunistické straně a komunistickému hnutí udělala do budoucna mnohé problémy
  • Vasil Bil‘ak je pro ni významný politik a pozitivní postava
  • Za politické vězně se mnohdy považují lidé, kteří nebyli političtí vězni, ale prostě měli za sebou obyčejnou kriminální činnost
  • Pochybuje, že přiznání Milady Horákové byla vynucená, ale v každém případě je to záležitost, která je smutná.“

Smutné je to celé. A proč začíná toto moje krátké vyjádření parafrází z díla Boženy Němcové? Kněžna Zaháňská v něm těmito slovy hodnotí odchod babičky z tohoto světa. Soudružka Semelová může být šťastná, že žije v tomto světě, v této naší době. V době, která jí umožňuje šířit nehoráznosti uvedené výše nejen v České televizi, ale i všude jinde, kam ji její komunistické kroky zavedou.

Ocitnout se v době, kdy vše ovládala strana, pro kterou svými názory dnes získává extrémní levicové voliče, možná by to pro ni nemuselo být tak šťastné životní období. Počátkem 50. let by byla svědkem například 230 rozsudků smrti, více než 100 000 rozsudků k doživotním či mnohaletým trestům a mnoha jiných zvěrstev, které komunisté prováděli v naší zemi. I sami sobě. Možná by se vzhledem ke své angažovanosti vypracovala mezi nejbližší soustraníky rudého Klémy. Možná by její soudruzi našli jeden trest smrti i pro ni a ona by se ocitla po boku Rudolfa Slánského mezi 11 popravenými vysokými komunistickými funkcionáři.

Snadno by se jí mohlo stát, že by ji doba, po které možná vzdychá a jejíž návrat by si přála, tak nějak „semlela“. Možná i do té, jinde zmiňované masokostní moučky. Možná by se u tehdejších soudů za své „do Moskvy volající“ (na Nebe předpokládám nevěří) drzosti dočkala zcela jiného než osvobozujícího rozsudku. Inu, jak bylo řečeno již v nadpisu – šťastná to soudružka!

Lumír Aschenbrenner
Senátor za Plzeň a starosta Slovan

Zeman a velezrada? Ostudy má už Česko i tak dost !

10.12.2015 Media
image

Lumír Aschenbrenner

Je Miloš Zeman velezrádce? O této otázce budeme na základě petice občanů hlasovat na nastávající schůzi Senátu. Seznam věcí, za které lze prezidenta republiky kritizovat by svojí délkou připomínal nákupní seznam hodně početné rodiny na prodloužený víkend. A stále narůstá. Kdyby se k tomu ještě ale přidalo obvinění z velezrady, byla by to už pro Českou republiku kolosální ostuda. Proto budu hlasovat proti. To ale neznamená, že by hlava státu pomáhala dobrému jménu země.

Prezident při svém projevu 17. listopadu na pražském Albertově sice vyzýval k respektování různosti názorů, on sám přitom ale peskuje své soupeře a kritiky neustále. Názory ostatních často označuje za nerelevantní a hloupé. Navíc se stal v mnoha zemích světa postavou spíše úsměvnou a tím Česku rozhodně neprospívá.

Zeman dle mého názoru správně varuje před radikálním islámem a upozorňuje na problémy spojené s uprchlickou krizí. Ale zpívat státní hymnu a stát na jednom pódiu s člověkem, který ve svých vyjádřeních zmiňuje zřizování koncentračních táborů a jako potravinový doplněk muslimskou masokostní moučku, není hodno prezidentského úřadu. Další spolustojící mimochodem slova naší hymny ani nezná …

Největším problémem Miloše Zemana pak je, že českou společnost neúměrně zatěžuje opakovaně vyvolávanými konflikty a spory. Prezident by měl národ spojovat. Zeman jej brutálně rozděluje. Místo toho, aby nabízel alternativy, inspiraci a náměty k zamyšlení, vede permanentní předvolební kampaň, jako kdyby byl pořád šéfem nějaké politické strany.

Petice, o které budeme hlasovat, doputovala do Senátu kvůli výrokům prezidenta na adresu konfliktu na Ukrajině. Občané mu v ní vyčítají podporu agresivní politiky Ruska. A Zeman v tomto případě skutečně používá argumenty, které neobstojí. Například neviděl žádné ruské vojáky na východní Ukrajině a na Krymu. Jenže to není pouze tvrzení Kyjeva, ale vychází to z reálných faktů a z oficiálních stanovisek NATO. A Miloš Zeman je vrchním velitelem české armády, která je součástí Severoatlantické aliance. Jenže Rusko v některých dokumentech hovoří o „naší“ Alianci jako o protivníkovi. Český prezident to nevidí, nebo nechce vidět.

V souvislosti s okupací Krymu bych mu rád připomenul i „Budapešťské memorandum“, tedy mezinárodní dohodu podepsanou 5. prosince 1994 Ukrajinou, USA, Ruskem a Velkou Británií. Ve smlouvě se praví, že signatáři se kromě jiného zavázali „respektovat ukrajinskou nezávislost a suverenitu v rozmezí tehdy platných státních hranic“, že se „zdrží hrozby silou nebo použití síly proti Ukrajině“, a že se „zdrží ekonomického tlaku na Ukrajinu ve snaze ovlivnit její politické směřování“. Všechny tyto závazky Rusko a Vladimir Putin porušují. Pražský hrad k tomu mlčí…

S malou obezřetností a nepochopitelnou laxností přistupuje prezident i k Číně. S touto supervelmocí samozřejmě musíme udržovat dobré ekonomické vztahy, ale to nemůže znamenat, že budeme hluší a slepí. Pekingská vláda flagrantně porušuje lidská práva, zdevastovala tibetskou kulturu a náboženství a vmanévrovala zbytek světa do situace, že spolupráce s ní je možná, ale jen pokud budeme držet pusu a krok. Od nejvyššího představitele země ale všichni očekáváme morálně pevné postoje, pokud někde vítězí manipulátoři. Místo toho Miloš Zeman podporuje druhou stranu.

Přesto budu hlasovat proti tomu, aby bylo vyhověno petici, která viní prezidenta z velezrady. Budu proti hlasovat přesto, že je Miloš Zeman prezidentem, který je schopen sám Ústavu zpochybňovat veřejným prohlašováním o „vyhladovění“ Senátu. Já mu hlad ani žízeň nepřeji. Budu hlasovat proti ostudě. A obvinění z velezrady by byla ostuda obrovská. A té si už zažila Česká republika, právě kvůli mnoha výrokům a postojům Miloše Zemana, dost a dost. Řešením není obvinění z velezrady, řešení mají v rukou občané-voliči.

Autor je senátorem za Plzeň-město a starostou městského obvodu Plzeň 2 - Slovany.

EU postupuje dle scénáře od summitu k deklaraci a od deklarace ke kondolenci. Moudrý senátor i o Listopadu, přiměřenosti a prezidentově zálibě v trollování

19.11.2015 Media
image

ROZHOVOR Senátor Lumír Aschenbrenner (ODS), starosta druhého plzeňského obvodu, uvádí v rozhovoru, že sice s Milošem Zemanem není zajedno, to ovšem neznamená, že by jej nerespektoval. Hodnotí pak situaci po sametové revoluci, kdy jsme byli snad až příliš plni různých očekávání. Vyjadřuje se i k útokům v Paříži.

Poslední léta byla bohatá na události, které dle mnohých představují největší výzvu nejen pro ČR od listopadu 89. Nejprve Ukrajina a Krym, válka v Sýrii a teď migrační krize. Co nám tato poslední léta řekla o naší demokracii, o tom, kam jsme se od Listopadu 89 dostali, o nás samých?

Na minulosti je kouzelné, jak se zdá být daná a samozřejmá. Snadno se pak podlehne zdání, že ty skutečné výzvy přináší zrovna přítomnost. Přitom každý okamžik bytí stavěl na dějinných cestách křižovatky, které žádnou směrovou cedulí opatřeny nebyly. Možná proto bychom my měli mít rozhodování snazší, když některé anabáze vyvolávají zdání deja vu. Nadepsat vybrané události z kratičké svobodné české historie slůvkem jedinečné nebo největší je poměrně snadné. Přesto se podle některých tendencí posledních let dá soudit, že tou největší výzvou pro Čechy se zdá nakonec být, jestli si dokážeme svobodně vládnout sami.

Co říkáte teroristickému útoku v Paříži a změní se po něm nějak západní Evropa ve své řekněme benevolenci k multikulturalismu a islámu?

Je to samozřejmě hrůzný čin. Ale určitě není překvapivý. A pokud jsou jím někteří představitelé překvapeni, pak jsou to špatní představitelé. A umím si představit lepší. Pro mne osobně je multikulturalismus v podobě, jak byl v EU chápán a prosazován, mrtev již dlouho. A přinesl i mrtvé skutečně.

Zaznívají alarmující hlasy, že se blíží téměř konec světa. Václav Cílek varuje až před miliardou běženců, prezident Zeman považuje migrační vlnu za organizovanou. Jak se vám to poslouchá? Jsme skutečně v takovém nebezpečí?

Historie je skutečně nejlepší učitelkou. Některé své žáky pak trestá i propadnutím. A srovnání chování současné evropské civilizace s posledními roky říše římské se opravdu nabízí. Mimochodem, žádný společenský útvar, který si v historii nedokázal uhájit své hranice, se postupu do dalšího ročníku dějin nedožil. Pravdou je, že katastrofické scénáře se velmi dobře prodávají. Fascinace konečností vlastního bytí je přirozená, ale vždycky je úkolem pro zodpovědné politiky vypořádat se přesvědčivě s nebezpečím skutečným, aniž by ho podcenili. A vzhledem k tomu, kolik potkáváme na jednu stranu hlav vsunutých do písku a na stranu druhou kolik komárů vtělených do dvouhrbců, je vidět, že ne každý si s tím dokáže poradit. Proto jsem zastáncem přiměřenosti, které se nikdy nedočkáme bez citu pro skutečnost, zkušenost a bez nazývání věcí pravými jmény.

Tvrdí-li například jedna ze stran konfliktu, že se o žádnou skutečnou válku nejedná, neznamená to, že ji proti nám protivník již nevede! Jistě, jsme v nebezpečí, ale jeho příčiny jsou vysvětlitelné i bez konspiračního uvažování a tím pádem i řešení, jakkoliv nikdy není snadné a sdělitelné jednou větou, má reálný charakter. Dokud ale budeme mít vůli žít a svůj život obhájit, obstojíme. Musí se ale skutečně přejít od slov k činům. A to platí především pro EU. Ta zatím postupuje dle scénáře. Od summitu k deklaraci a od deklarace ke kondolenci. Snad si to uvědomí alespoň po posledních teroristických akcích v Paříži.

Zásadní figurou je již zmíněný prezident Miloš Zeman. Tomáš Klvaňa nedávno uvedl, že loni proti němu byly nasazeny červené karty a Zeman se od té doby ještě viditelně zhoršil. Zasloužil by si to Zeman? Jak hodnotit jeho výkony od loňského listopadu?

Miloš Zeman velmi dobře zvládá žánr one-man show a užívá si ho, nicméně tak vytváří mediální stín někomu, kdo v řečnickém umění zdaleka nevyniká tak, jako zvládá dojit veřejné rozpočty a zpochybňovat demokratickou podstatu státu. A tím někým není nikdo jiný, než Andrej Babiš. Uvědomme si, kdo má k dispozici výkonnou moc a kdo světla reflektorů, a co je důležitější. Já jsem červenou kartu současnému prezidentovi vystavil už během prezidentských voleb, nicméně respektuji ho - ano, jedná se o rozum, ne o srdce! - jako řádně zvolenou hlavu státu. Dle toho se zachovám i při projednávání „Petice k podezření na akt velezrady prezidenta Zemana“, která je na programu Senátu 2.prosince.

Někdo se bojí Zemana, jiný zas Babiše. Je důvod bát se místopředsedy vlády a ministra financí? Lidé z okolí Pavla Šafra i pravicová opozice ho považují za nebezpečí pro demokracii. Jeho politické návrhy za buzeraci, jeho styl za autoritativní a obviňují ho z toho, že chce okrádat stát. Co z toho je podle vás pravda?

Popis Babišových škodlivých aktivit je výstižný, snad bych poupravil, že stát okrádat nejen chce, ale skutečně tak činí. Byť je vše legální, protože sám píše i zákony. Ale jakkoliv se ukázalo být neúčinné poukazovat na Babišovu temnou minulost i současný monstrózní konflikt zájmů, Babišova partaj na svém zániku ku prospěchu české demokracie pracuje sama. Zatím se rozpadají radniční koalice, ve kterých se programu prosté ANO angažuje, samotné stranické buňky můžou následovat.

Jak jsme si zvykli uvažovat o 17. listopadu? Jak silné jsou podle vás zůstatky po minulém režimu a jak kvalitní je debata, jak o zločinech komunismu, tak o temnějších stránkách polistopadového vývoje? A co různé vztahy na bývalé rozvědky, KGB nevyjímaje....?

17. listopad není sice jen připomenutím totalitní minulosti komunistické, ale právě proto, že připomíná i ji, budí mnoho emocí. Komunismus na nás neútočil pouze zvenku tak jako nacistická minulost, a proto spousta z nás si nese svůj díl selhání. Navíc si se 17. listopadem spojila spousta lidí nepřiměřené naděje, které se přiměřeně jejich nepřiměřenosti nepodařilo naplnit. Jsem přesvědčen, že větší časový odstup od událostí 17. listopadu přiřkne pohledem dalších generací tomuto svátku větší význam. Jen doufejme, že se žádný další Listopad mezitím nebude muset odehrát naostro.

Jak se podle vás v naší zemi žije? Nerozvírá se tu nebezpečně rozdíl mezi chudými a bohatými, nebo jsou tyto rozdíly poměrně nevýznamné?

Mýtus o rozevírání sociálních nůžek rádi pějí socialisté, když zrovna nejsou zaneprázdnění vládním přerozdělováním peněz, které vydělal někdo jiný. Statistiky ale ukazují, že česká společnost je sociálně ještě poměrně velmi sourodá, lidí na hranici chudoby velmi málo a naopak kupní síla většiny stále roste. Teď už je i na nás politicích historicky nevídanou materiální prosperitu pomoct přetavit i v prosperitu označovanou jako duševní pohoda. A na občanech státu je, aby si nenechali vstupovat politiku do svých životů více, než je nutné. Každý se snad cítí především, tak jaké má právě mezilidské vztahy se svými nejbližšími, než dle toho, kdo je právě předsedou vlády, či jak vysoká je spotřební daň.

Zavzpomínejte, které politické garnitury, které vlády, kteří prezidenti za dobu od Listopadu 89 naší zemi spíše prospěli a kteří ji spíše poškodili a čím?

Naštěstí vliv politiků na prospěch země zdaleka není absolutní. Je ale zřejmé, že pozitivně dění ovlivnili ti z nich, kteří se nesnažili uplácet občany jejich vlastními penězi. Na tyto úplatky vybírat čím dál tím víc od těch, kteří pro ostatní vytvářejí pracovní místa nebo jim poskytují dobré zboží a služby. A také ti, kteří nepropagovali blbou náladu, zvěsti o spálené zemi nebo státu, kde nefunguje vůbec nic. Negativně pak třeba ti, kteří lidi vedou k rezignaci na zodpovědnost za svůj vlastní život, nebo se snaží o destrukci, což je opak rekonstrukce politického systému, založeného na volné soutěži stran. Ať je již systém či samotné strany jakkoliv nedokonalý.

V posledních letech se rozvíjí debata o správnosti našeho geopolitického směřování a stejně tak o ruské propagandě a agentech ruských zájmů. Co byste k tomu řekl vy?

Česká republika se jako země menší velikosti bez partnerství s velkými hráči neobejde. Vždy by ale měla postupovat tak, aby byla sebevědomým a důstojným partnerem, a prosazovat asertivně své zájmy. Rozhodně si respekt silných nelze získat podlézáním a servilností. To platí o lidech stejně jako o státech. Efektivní ekonomickou diplomacii lze, a je třeba, provádět s kýmkoliv, ale vždy bez nedůstojného alpinismu libovolného druhu.

Minulý rok se na oslavy 17. listopadu na Albertově házely na prezidenta nejrůznější předměty. Po incidentu s trenkami na Hradě byl vyměněn šéf ochranky. Nebáváte se, že lidé, nesouhlasící s prezidentskými názory „přitvrdí" a ochranka následně rovněž? Napětí ve společnosti ohledně uprchlíků rovněž roste. Budou podle Vás oslavy 17. listopadu jak především v Praze, al také v jiných místech republiky, poklidné?

Pan prezident si užívá roli toho, komu se jazykem internetových diskuzí říká troll. Těm, kteří s jeho provokativními postoji nesouhlasí, uniká, že trolly krmit jest zapovězeno, a tak při různých příležitostech různé potraviny přinášejí. Přikláním se k tomu dopřát panu prezidentovi o svátku dietu a svátku 17. listopadu dopřát důstojnost, jíž je hoden.

Co byste přál české demokracii do dalšího 17. listopadu? Čeho bychom se měli naopak vyhnout?

Demokracie je sice strašné zřízení, ale pamatujme, že všechna ostatní jsou ještě horší. Stačí se rozhlédnout nejen po minulosti, nýbrž i po současném světě. Nevěřme těm, co se nám snaží nakukat, že se máme vzdát svobody a možnosti rozhodovat o své budoucnosti výměnou za účetní položky vyšší efektivity nebo lepšího zabezpečení. Doufejme, že Češi se demokracie a svobody zbavit nechtějí. A k tomu bych nám všem chtěl popřát dostatek odvahy.

Se Zemanem driftujeme na Východ, to je největší nebezpečí pro Česko

14.4.2015 Web zeman,putin,rusko
image

Zatímco Zeman velkohubě prohlašuje, že americký velvyslanec Andrew Schapiro má dveře na Pražský hrad zavřené (jen tak mimochodem, u nás v Plzni je má ambasador USA naopak pořád otevřené), tak svými kroky si postupně sám zavírá přístup k mnoha západním politikům. A posouvá Česko do bezvýznamné role v Evropě.

Je snad normální, že když byl prezident země v březnu v USA, tak se s ním ostentativně nesešel žádný z představitelů americké vlády či Kongresu? Jistě, byla to pouze pracovní cesta na pozvání uskupení AIPAC, které v Americe prosazuje izraelské zájmy, ale i tak je to hodně neobvyklé. To i vicepremiér Andrej Babiš má při současné cestě v USA významnější schůzky než hlava státu.

Byl to další důkaz toho, že český prezident se především díky svému nevyzpytatelnému chování i některým výrokům na adresu Ukrajiny či Ruska stává postupně osamělou figurou na evropském i světovém poli.

Zarážející je, že přes určitou snahu ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka korigovat některé kroky Zemana, nic neřeší ani opakované schůzky, jež mají koordinovat naši zahraniční politiku. To se ale nedaří. Vždyť podle Miloše Zemana je často hodnocena celá Česká republika, a že to mnohdy není nic lichotivého, je zřejmé.

Důvodem je především jeho driftování směrem na Východ. Dál od našich spojenců.

Na rozdíl od mnoha západních politiků odjel Zeman loni v únoru na olympiádu do Soči. Pět týdnů po jeho návštěvě zimních her Rusko anektovalo Krym. V září minulého roku pak na řeckém Rhodosu pobýval na pozvání a za peníze ruského oligarchy Vladimira Jakunina, který je přítelem Putina. Premiér Bohuslav Sobotka pak při interpelacích v Poslanecké sněmovně sdělil, že vláda s cestou Zemana na řecký ostrov nesouhlasí. Co z toho ale vyvodila? Vůbec nic.

Loni v říjnu pak prezident v rozhovoru pro čínskou státní komunistickou televizi CCTV s Krtečkem v ruce tvrdil, že „se snažíme v Číně poučit. A já jsem v Číně, abych se učil, jak zvýšit ekonomický růst a jak stabilizovat společnost”. Místo toho, aby se česká diplomacie a politická scéna po něčem podobném otřásla odporem, mnozí opět mlčeli. Asi se také v totalitní zemi učí jak „stabilizovat společnost“. Za příklad „stabilizace“ může sloužit poslední rozhodnutí pekingské vlády, že tibetské kláštery musí vyvěsit čínské vlajky a tím se i symbolicky podrobit režimu.

Navíc někdy vystoupení Zemana na poli diplomacie dosahují až absurdních prvků.

V Jordánsku oznámí, že tam dodáme vojenskou polní nemocnici. Jenže vláda a parlament o tom nerozhodli, Jordánci navíc o nic takového dodnes ani nepožádali. Na schůzce s vatikánským státním tajemníkem Pietro Parolinim v listopadu v Praze k nesmírnému překvapení hosta nemístně vtipkuje, že mu představí „nového české velvyslance ve Vatikánu, svého protokoláře Jindřicha Forejta, ale že k Svatému stolci odjede až za pár let“. Jeho mluvčí Ovčáček trapně prozradil schůzku se slovenským premiérem Ficem v Moskvě, o které ten nestihl informovat vlastní veřejnost. Přešlap střídá přešlap.

To, že Zeman se chová vulgárně a nevyzpytatelně na domácí politické scéně, je věc prekérní, ale vlastně očekávaná. Dělal to i v minulosti. Jenže to, že nás některými svými kroky „odděluje“ od západních spojenců, je nebezpečné.

Za zahraniční politiku je ale zodpovědná vláda, jenže s tou si prezident pohrává stejně, jako s některými slovy. Prostě sem a tam.

Česko se díky Miloši Zemanovi v případě zahraniční politiky stává evropským exotem. O jednotném hájení národních zájmů se přes všechny proklamace proto vůbec nedá hovořit. Nehájíme tím naše základní národní zájmy, což má pak dopad nejenom na naši politiku, jak by se mohlo zdát.

Plzeň znovu pozveme do Senátu

27.3.2015 Media
image
16.3.2015 (plzensky.denik.cz) Plzeň – Senát ho nezměnil. Dál nosí džíny a šátek s listy marihuany na hlavě. I když jako senátor obléká samozřejmě oblek a výjimečně i kravatu.

Třeba při podpisu senátorského slibu. „Vždycky jsem tvrdil, že funkci má člověk přizpůsobit sobě a ne sebe funkci. Sobě jsem přizpůsobil funkci starosty a totéž hodlám dělat i s funkcí senátora," říká Lumír Aschenbrenner.

Občas kreslíte karikatury. Už máte nějakou ze Senátu?

Zatím nemám. Před časem jsem si slíbil, že si k letošním pětapadesátinám vydám novou knížku kreslených obrázků. Mám pro ni asi sto námětů napsaných, ale nenakreslených. Letos to už nestihnu. Ještě když jsem byl před mnoha lety mimo politiku, vymysleli jsme s kamarádem v hospodě definici poslance. Zněla, že poslanec je člověk, který si o sobě myslí, že je schopen se kdykoliv ke všemu odborně vyjádřit. A také tak činí.

Můžeme to aplikovat i na senátora?

Můžete to aplikovat i na mě.

Vy už takový pocit máte?

Zatím ne. Kdybych parafrázoval Václava Havla, tak v prvním novoročním projevu řekl: Doufám, že jste si mě nezvolili proto, abych vám lhal. A já můžu říci: Doufám, že jste si mě nezvolili proto, abych tam řečnil.

Vaším asistentem se v Senátu stal bývalý primátor a stranický kolega z ODS Jiří Šneberger. Ten byl v minulých letech sám senátorem a pak dokonce místopředsedou Senátu. Není zvláštní, že nyní mu stačí funkce asistenta?

Jiřího Šnebergera znám přes třicet let. Když mi tu možnost nabídl, tak jsem ji rád přijal. Jak říká expremiér Paroubek, kdo z vás to má?

V čem vám je užitečný? Vyřizuje e-maily a sjednává schůzky?

Je šéfem mých asistentů. Dalším mým asistentem je JUDr. Petr Triner (šéf Úřadu správních agend Magistrátu města Plzně – pozn. red.) Ještě jednám o jednom případném asistentovi z Koruny české, která byla s ODS součástí Koalice pro Plzeň, což je subjekt, za nějž jsem do Senátu kandidoval.

Není to tak, že vracíte ODS a Koruně české to, že vás nominovali? Zejména ODS může říci, že jste v jejích barvách dlouholetým starostou Slovan a vystoupal jste až do Senátu, tak máte co vracet?

Určitě ne. Musím říci, že se mi ani nepokusili něco takového navrhnout. Ostatně já jsem té straně přinesl za získaný mandát do pokladny několik milionů korun. Takže bych to viděl spíš naopak. S Jiřím Šnebergerem jsem se bavil o tom, jestli to pro něj není víceméně podřadná role, ale on to tak vůbec nebere. Výrazně mně pomáhá. Například nedávno mi připravil analýzu pro zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. Díky tomu jsem na jednání o jednotlivých zákonech dobře připraven. Teď například pracuje na obnovení Dnů Plzně v Senátu.

Právě on je v Senátu kdysi zavedl a město Plzeň se tak každoročně ve Valdštejnské zahradě mohlo prezentovat. Bude to pokračovat už letos?

Ano, letos v létě je obnovíme. Začala na tom pracovat už vloni senátorka Milada Emmerová, takže to bude ve spolupráci s ní.

Před volbami jste tvrdil, že práce starosty a senátora půjde skloubit. Jaká je skutečnost?

Prosinec byl velmi hektický. Senát normálně zasedá zhruba jedenkrát za měsíc, ale v prosinci to bylo třikrát vzhledem k tomu, že nám Parlament posílal zákony ke schválení ještě na poslední chvíli. Ale teď už se to uklidnilo a obě činnosti se dají zvládnout. V Praze mám zajištěné bydlení, ale v podstatě jsem tam jednou za tři týdny tři dny. V Senátu jsem členem jen jednoho výboru, víc funkcí jsem ani nechtěl. Podle senátního řádu musí být senátor členem alespoň jednoho výboru, a tak jsem si jako nováček nemohl vybírat a skončil ve výboru pro záležitosti Evropské unie. Což mě jako euroskeptika docela pobavilo.

Už jste v Senátu něčím angažoval nad rámec běžných povinností senátora?

Už mi chodí i dopisy občanů, třeba mi přišel jeden od člověka, který se týká výstavby v lokalitě u Kozlu na jižním Plzeňsku. Nespadá to do mého volebního okrsku, nicméně jsem poradil alespoň po stránce stavebního zákona. Ale nejčastější reakce, které mi lidé posílají, jsou na Islámský stát. Pak jsou tu věci ze Slovan, které dostávám jako starosta. Třeba teď stížnost ohledně životního prostředí na Petrohradě. Ale na to se skoro nedá odpovídat, protože jediná možná odpověď je, že když si lidi udělají takový binec, že nemáme ani peníze na to pořád dokola to uklízet, nedá se nic dělat. Prostě tolik peněz, abychom všude všechno uklidili, nemáme a lidé by se měli podívat sami na sebe a na to, jak se chovají.

V senátu se projednávala novela zákoníku práce a hovoří se také o zákazu prodeje rozlévaných vín mimo místo, kde bylo víno vyrobeno. Co na to říkáte?

Já jsem víceméně skoro proti všem zákazům. Klidně si dám na tričko Zákaz zákazům! Nevím, proč by se nemělo stáčet víno. Pokud chceme ochránit nějaký úzký segment trhu, tak by to nemělo být formou zákazů, ale spíš pozitivní motivací. Takže mně to přijde jako pitomost. Co se týká novely zákoníku práce, tak tam lidi asi nejvíce zajímají první tři dny nemocenské, kdy jsou doma zadarmo. To bylo zavedeno proto, aby se víceméně zamezilo takovým těm povíkendovým nemocem, kdy se člověku nechce do práce. Pokud je někdo opravdu nemocen, tak se většinou za tři dny neuzdraví. Navíc to zamezilo zahlcení ordinací, ulevilo se i státu. Pokud teď chce vláda znovu zavést, aby se první tři dny pracovní neschopnosti znovu proplácely, tak ať to zavede. Jen by měla říci, kdo to bude platit. Pokud to budou proplácet podnikatelé, kteří lidi zaměstnávají, tak ty to poškodí. A následně i jejich zaměstnance.

Plzeň je letos Evropským hlavním městem kultury. Jaký je váš vztah k tomuto projektu, líbí se vám?

Slušně řečeno mám k Evropskému hlavnímu městu kultury od začátku dosti rezervovaný vztah. Myslím si, že peníze sem vložené mohly být investovány na potřebnější věci. Pro mě osobně mohlo skončit město kultury projektem divadla a Světovaru. To jsem ještě nevěděl, že Světovar nebude dotažen do konce. Já bych ty peníze dal do užitečnějších věcí ve prospěch občanů města Plzně.

Jak se vám líbilo slavnostní zahájení města kultury 17. 1.?

Chtěl jsem být kritický, ale když jsem viděl reakce na zahájení na facebooku, přišlo mi pořadatelů a uměleckého šéfa Petra Formana až líto. Já jsem si představoval, že bude víc zvonů, že bude zmíněn rytíř Škoda a přijede Karel Gott. I když já si svůj šálek kávy sladím jiným hudebním sladidlem, tak on je jeden z mála v Evropě známých interpretů. Je zvláštní, že zatímco na plese města byl, na zahájení Evropského hlavního města kultury ne. Chybělo mi tam také více plzeňské kultury, ale doufám, že to se ještě v průběhu celého roku napraví. To je všechno, co k tomu chci říci.

Byl jste při zahájení na náměstí Republiky?

K tomu mám veselou příhodu. Dostal jsem pozvánku a potřeboval jsem se před začátkem zahájení dostat na radnici, odkud jsme měli společně vycházet. Měl jsem i papírek s razítkem a kartičku VIP, ale málem jsem neprošel přes zábrany, kterými bylo náměstí obehnané. Povídám ochrance, která byla mimochodem odněkud z Moravy, že potřebuji pustit na radnici a mám na to několik potvrzení. Říkám jim, že za deset minut potřebuju být na radnici u primátora. Nepustili mě. Hodně to zkrátím a řeknu jen, že ochranka se mě nakonec zeptala, kde je tady radnice. Povídám, už ironicky, že radnice je za tím barákem, kterému v Plzni říkáme katedrála. Poslali mě ke svým kolegům, kde jsem znovu všechno zopakoval. Doporučili mi, ať si kamsi zavolám a to už jsem zvýšil hlas, že si nikam volat nebudu, ať si zavolají sami, pokud to jinak nejde. To zabralo. Nikam nevolali, ale pustili mě. Slavnostní zahájení jsem tedy stihl.

Když jste postrádal na zahájení plzeňské umělce, angažujete se ohledně toho nějak v dialogu mezi nimi a vedením společnosti Plzeň 2015?

Zúčastňuji se jednání skupiny umělců ve složení Míša Leicht, Jiří Sláma a Jan Košťál, která jedná s náměstky primátora Martinem Baxou a Petrem Náhlíkem a vedením EHMK o zapojení plzeňské kultury do projektu. Nechodím tam jako jednoznačný zastánce toho, co tihle tři pánové EHMK předloží. Spíš chci ze své pozice senátora monitorovat, jak komunikace k tomu probíhá a vypadá. Zatím můžu říci, že to docela dře.

V čem?

Podle mě přišli umělci EHMK nabídnout, jak něco vylepšit, aby si samotné město kultury zlepšilo svou pozici v očích Plzeňanů. Ale připadá mi, že ze strany EHMK je to bráno jako komplikace.

Proč by nemohli plzeňští umělci vystupovat v Plzni – Evropském hlavním městě kultury?

Problém je jednak finanční, protože EHMK s tím nepočítalo, a jak společnost sama řekla, nějaké větší peníze na to nemá. Navíc to vypadá, že EHMK je se svým dílem spokojená a nepotřebuje to takto vylepšovat. Takže uvidíme, jak to celé nakonec dopadne.

http://plzensky.denik.cz/zpravy_region/aschenbrenner-plzen-znovu-pozveme-do-senatu-20150316.html

Konvoj armády USA je málo, Česko by mělo příslušnost k NATO vyjádřit silněji

27.3.2015 Media
image

23.03.2015 (REFLEX.cz) LUMÍR ASCHENBRENNER: Konvoj armády USA je málo, Česko by mělo příslušnost k NATO vyjádřit silněji

Na rozdíl od nejrůznějších pacifistů a levičáků přijde mnoha lidem, kteří se jako já narodili a žijí v Plzni, zcela přirozené, že konvoj americké armády projede Českem. A neříkám to jen proto, že Američané před 70 lety osvobodili naše město. Má to daleko vážnější a důležitější důvody. Jde o to, zda je naše země skutečně spolehlivým členem NATO a ostatních spojenců, nebo jen o tom vzletně hovoří.

Agresívní výklad islámu a imperiální politika Ruska ohrožují v současnosti bezpečnost mnoha zemí Evropy, včetně České republiky. Abychom mohli těmto hrozbám čelit, je nutná spolupráce všech složek společnosti podporujících parlamentní demokracii. Jenže nic takového se neděje.

U prezidenta a některých členů vládnoucí ČSSD dokonce někdy ani nevíme, čí zájmy vlastně zastupují. České národní? Nebo snad někoho jiného? To raději ani nedomýšlejme. V každém případě některé jejich výroky na adresu Ukrajiny a Ruska vyvolávají mimořádně rozporuplné reakce v cizině. Proruská vyjádření přitom oslabují naši pozici jak v Evropské unii, tak ve Spojených státech.

Ještě vážnější je to, že nejasná zahraniční a obranná politika může v budoucnosti ohrozit naši bezpečnost. Přes všechny proklamace neplníme už desátý rok slib, který jsme dali NATO – a to, že budeme na obranu dávat nejméně dvě procenta rozpočtu. Letos to má být pouhých 1,04 procenta. To je procentuálně dokonce nejméně od vzniku samostatné České republiky v roce 1993.

„Vstupem do NATO jsme naši bezpečnost postavili výlučně na členství v Alianci. Pro zajištění obrany vlastními silami už nemáme dostatek sil a prostředků,“ řekl v sobotu v rozhovoru pro deník Právo náčelník generálního štábu Petr Pavel. Pro pochopení vážnosti situace musím slova významného generála zopakovat: „Pro zajištění obrany vlastními silami už nemáme dostatek sil a prostředků.“

Chtěl bych se proto zeptat všech těch, kteří kritizují Severoatlantickou alianci, nadbíhají Rusku a mají pochopení pro agresívního Putina, jakým způsobem si představují zajištění naší bezpečnosti v současném rozháraném a nevyzpytatelném světě?

Nevěřím, že znají odpověď. Přitom ta jasná odpověď se jmenuje NATO. Ale to pouze za předpokladu, že nebudeme neustále podrývat jeho jednotu a že najdeme peníze na posílení vzájemné bezpečnosti, abychom mohli čelit současným hrozbám.

Z tohoto pohledu není průjezd konvoje armády USA až tak důležitý. Je to ale symbolická cesta, která naznačí, zda jsme pevnou součástí Západu, nebo nás chce někdo vychýlit na Východ. Nedovolme to druhé, podobně jako v minulosti bychom na to doplatili ztrátou svobody.

Ilustrační foto   |   Foto:  Profimedia.cz

https://www.reflex.cz/clanek/komentare/63024/lumir-aschenbrenner-konvoj-armady-usa-je-malo-cesko-by-melo-prislusnost-k-nato-vyjadrit-silneji.html

 

Slovany se pouští i do velkých projektů

9.10.2014 Media
imageÚřady městských obvodů disponují s nesrovnatelně menšími prostředky na investice oproti plzeňskému magistrátu. Přesto se ale třeba slovanské radnici podařily v posledních letech realizovat i na úrovni města nepřehlédnutelné projekty, díky nimž je druhý obvod jednou z nejvyhledávanějších adres k bydlení. A ve stejném duchu chce vedení Dvojky pokračovat i v dalších letech.

Dělá se studie na lepší využití Škoda sport parku

Příkladem jednoho z nejzdařilejších projektů je Škoda Sport park. Rozrůstá se postupně od počátku milénia. Dnes v něm lze provozovat více než dvě desítky různých sportů. Že vznikl právě pod vodárenským areálem, je přitom tak trochu náhoda.

„V 90. letech za mnou přišla skupina kluků, jestli bychom jim ve Chvojkových lomech nepostavili hřiště s U-rampou pro ježdění na skateboardu,“ vzpomíná vedoucí investic a majetku slovanské radnice Václav Brousek. Záměr dobrý, ale místo se muselo vymyslet jiné. Prkénka na kolečkách by rušily obyvatele sousedních bytovek. V tom období se ale obvodu nabídl k využití prostor v Malostranské ulici.

„Napřed jsme museli požádat o změnu územního plánu a pak mohli začít stavět. A tehdy se stal starostou Lumír Aschenbrenner, který ten projekt směřoval do dnešní podoby,“ dodává Brousek s tím, že není zdaleka konečná.

Obvod si nechává zpracovat studii rozvoje areálu. „Měla by říci, co prostor snese, a jak ho efektivněji a také bezpečněji třeba i vůči dětem dál zaplňovat,“ říká starosta Aschenbrenner. A připomněl, že kromě modernizace areálu se dále jihozápadně od Škodaparku plánují Malostranská jezírka, která by kromě rekreační plnila i funkci retenčních nádrží.

Božkovský ostrov protne do příští sezony potok

Mladším projektem je Božkovský ostrov. Předností je, že byl v podstatě zčásti zalesněným parkem, i když opuštěným. Většina keřů a stromů tak zůstala a nová sportoviště a relaxační prvky vznikají mezi nimi.

Naposledy ostrov protnula cyklostezka s lávkou přes řeku. Po ní následuje hloubení umělého potoka napříč ostrovem, takzvaný průleh. „Primárně bude při velké vodě pomáhat odvádět vodu z náhonu do řeky,“ říká Brousek. Tou populárnější funkcí ale bude zábava. Vzniknou laguny, brod, malý jez a vodní hřiště třeba s archimédovým šroubem nebo mlýnkem.

Dodavatel si už převzal staveniště, aby průleh předal na další sezonu. Drtivou většinu nákladů zaplatí Operační program životní prostředí. Koneckonců dotace z rozličných fondů využívá radnice na většinu investic ve sportovních areálech. Kromě průlehu se chystá také parkoviště u lávky na ostrov a přímo na ostrově i výstavba toalet a zázemí pro správce areálu. Postupně přibudou i další hřiště.

Koterovská náves zažila jarmareční ruch

Dotace pomohla uskutečnit i jednu z největších investic v historii obvodu -obnovu památkově chráněné Koterovské návsi včetně obnovy a doplnění vodárenské a kanalizační infrastruktury.

Kromě toho se obvod s místními sdruženími pokouší historické prostředí oživit. O víkendu se tam konal například Medový jarmark. „Byly tam ochutnávky a prodej produktů z medu a ukázky zpracování medu. Akci doprovázel hudební program a část byla věnována i dětem,“ říká koordinátorka projektu oživení Koterovské návsi Iveta Honzíková.

Zvažovali prodej, ale nakonec Šeříkovku opraví pro kulturu i neziskovky

Kratší, ale bouřlivou historii má kulturní dům v Šeříkové ulici. Vznikl v 70. letech a zažil už schůze SSM, nacvičování spartakiád, divadelní i filmové produkce pro školy, rockové koncerty, diskotéku, prodejní trhy, veletrhy i maturitní plesy. Nikdy se ale do něj příliš neinvestovalo, čemuž odpovídalo technické vybavení i energetická náročnost.

„Když jsme Šeříkovku jako obvod kdysi přebírali, byl na stole i návrh ji prodat. Podle studie nám vyšla cena rekonstrukce na 40 milionů, které jsme neměli,“ vzpomíná Brousek. Obvod se ale objektu nevzdal. Na čas ho pronajímal z části komerčně a z části místním neziskovým organizacím a do obnovy se pustil předloni. Rozložil ji na etapy.

První už skončila. Týkala se rozvodů tepla a hlavně restaurace. Kromě nové kuchyně, podlah a vlastních toalet má i nového provozovatele. Druhá etapa se dotkne sálu a přísálí. „Chceme sál zvětšit a zajistit pohodlnější vstup, aby mohl sloužit širší škále akcí. Zrušíme tedy příčku mezi přísálím, na sále odstraníme ty robustní schody na podium a necháme dát pryč balkon a za ním i místnost pro promítače. Beztak v ní už žádná promítačka není,“ říká Lumír Aschenbrenner.

Nezbytný bude i druhý únikový východ, rampa za pódiem a výstavba nové šatny místo jedné technické místnosti. Třetí etapa pak zahrne zateplení objektu a toalety v horním patře, kde se konají kroužky pro děti i menší společenské akce.

Krátce ze Slovan

Další prostor mezi bytovkami změní „fasádu“

Prostor kolem bytových domů na náměstí Generála Píky vedle slovanských bazénů změní už příští rok svoji podobu. Poté, co obvod rekonstruoval většinu vnitrobloků v sídlišti kolem Francouzské a Brojovy ulice se dostává i na prostranství a zákoutí blíže k centru Plzně. Radnice plochy přizpůsobuje současným potřebám obyvatel. Zástavba totiž vznikala v dobách, kdy převažovaly domácnosti bez aut, a dětským hřištěm se rozumělo pískoviště. U bytovek tak přibývají parkovací místa a posiluje se i bezpečnost chodců a zvlášť dětí, pro které se instalují nové hrací prvky, a kde je to vhodné, i plot. Mimo to se obnovujeme i zeleň. Poslední úpravy se týkaly vnitrobloku mezi Lužickou ulicí a náměstím Generála Píky. Práce na druhé straně náměstí budou rozděleny do dvou etap. První bude blíže k bazénu.

Z nevyužívaných záchodků bude zdravé občerstvení

Záchodky na konečné tramvaje č. 1 pod Homolkou slouží veřejnosti minimálně a údržba je drahá. Radnice se proto rozhodla poskytnout objekt na frekventovaném místě k vhodnějším účelům. Nabídla ho k pronájmu a jako nejvhodnější využití vybralo vedení druhého plzeňského obvodu záměr upravit objekt na obchod s farmářskými potravinami. Ten by se měl postupně rozšířit i na občerstvení s venkovním posezením. Sousední stánek s kebabem je v místě povolen jen dočasně.

Obvod se stará o 35 hřišťátek a staví nové

V druhém plzeňském obvodě je 35 veřejně přístupných hřišť pro malé děti. Obvod za jejich provoz ročně utratí 600 tisíc korun, dvě třetina za opravy, zbytek za revize. Další prostředky rovněž v řádech statisíců investuje obvod do nových hřišť nebo i jednotlivých hracích prvků. Ty v posledních měsících přibyly například ve vnitrobloku Na Průtahu, v Krejčíkově a Guldenerově ulici a v Koterově. Zajímavostí je, že v celém obvodu není žádné hřiště stejné. „Snažíme se o rozmanitost, bezpečnost a také, aby prvky hodně vydržely. Někdy proto upřednostníme pevné plasty před dřevem, které od země hnije,“ vysvětluje starosta Lumír Aschenbrenner.

 

Rozhovor –

Aschenbrenner: Do školek jsme letos vzali i velmi malé děti

Mateřské školky ve druhém plzeňském obvodu letos pokryly téměř bezezbytku poptávku rodičů po volných místech. Velký podíl na tom má i zcela nová školka. Ale nejen ona, říká starosta Slovan Lumír Aschenbrenner, podle něhož vzniklo v obvodě od roku 2000 přes 220 nových míst.

Nejvíce zřejmě letos v létě právě v nové školce ve Chvojkových lomech?

Ano, jsou tam tři třídy po 26 dětech. Díky tomu jsme mohli do školek vzít hodně malé děti i ve věku kolem tří let. Ta školka je ale zajímavá nejen novými kapacitami. Díky technologii dřevostavby jsme ji postavili ve velmi krátké době za 140 dnů a velmi levně za 21 milionů korun a to včetně plnohodnotné kuchyně, přípraven jídla u každé z tříd a venkovního skladu hraček.

Obnovujete i další školky?

V roce 2000 jsme jako obvod dostaly do správy 10 mateřských školek. Postupně je rekonstruujeme – obnovujeme vybavení, zateplujeme, měníme okna a podobně. Do dneška jsme takto opravili osm školek a do deváté se pustíme příští rok. V rámci rekonstrukcí jsme také řešili, jak lépe využít budovy dispozičně, abychom mohli přijímat víc dětí. Někde jsme rozšiřovali třídy, někde dělali nové namísto bytů pro školníka. Takto vzniklo zhruba 140 míst.

Reagovali jste na rostoucí poptávku. Co když ale poptávka klesne?

I na to jsme připraveni. Jedna ze školek působí ve starší budově v dlouhodobém pronájmu. Tam se ty podmínky zhoršují. Právě tato školka ale začala provozovat nové zařízení ve Chvojkových lomech. Klesne-li poptávka po místech, pronájem opustí.

Říká se, že i ta nová budova je teoreticky snadno přestavitelná na jiné potřeby.

Všechno lze přestavit, ale v případě nové školky je toto hodně předčasná úvaha. V každém případě je ale možné ten objekt docela snadno využít i k jiným účelům. V létě třeba děláme pro děti příměstské tábory a ty budou nově v té nové školce. A živá je i úvaha o využití pro mimoškolní zájmové aktivity dětí v pozdějších odpoledních hodinách.
Zdroj: MF Dnes 09. října

L. Aschenbrenner chce hájit zájmy Plzně

6.10.2014 Media
image

Jaký je Váš vztah k Plzni?

Jsem hrdým plzeňským rodákem, narodil jsem se tu, vystudoval základní, střední i vysokou školu, pracuji zde celý život. Žije tu má rodina i moji přátelé.

Proč kandidujete do Senátu?

Zájmy Plzně ani dalších obcí nejsou hájeny, jak je potřeba. Dlouho jsem se o to snažil z pozice občana a i starosty Slovan, ale zjistil jsem, že to nestačí. Proto jsem se rozhodl kandidovat.

A proč za Koalici pro Plzeň?

Agresivní odnože islámu i situace na Ukrajině ohrožují bezpečnost EU i České republiky. O to více je nutná spolupráce všech, kteří podporují parlamentní demokracii. A kde jinde začít než v Plzni? V roce 1945 jsme byli osvobozeni Američany a právě u nás se lidé v roce 1953 jako první vzbouřili proti komunistům. Proto kandiduji za Koalici pro Plzeň.

Čemu se hodláte v Senátu věnovat, pokud budete zvolen?

Za vyšší prosperitou Plzně ve srovnání s jinými regiony ČR stojí tradice místního průmyslu a pracovitost a vzdělanost Plzeňanů, které jsou dlouhodobým základem vysoké úrovně našeho města. Budu bojovat za zájmy Plzně i jiných obcí, zejména za opatření, která povedou k růstu zaměstnanosti, a také za vyšší rozpočtové příjmy Plzně, které byly nespravedlivě sníženy.
Velkou pozornost chci věnovat lepší a důstojnější péči o seniory. Jejich zkušenosti a moudrost může pomoci zlepšit mezilidské vztahy a zdaleka nejen je.
Budu také bojovat za opatření, které pomohou mladé generaci se založením rodiny i startu do života.

Proč by lidé měli podporovat právě Vás?

Protože doufám, že jsem vnímán jako člověk, který se snaží lidi, byť s různými názory spojovat, a jejich zájmy v mezích svých možností maximálně prosazovat.
Zdroj: Plzeňský deník 06. října

Musíme hájit tradice, jinak dopadneme jako Římská říše, říká kandidát ODS do Senátu

6.10.2014 Media
imageVOLBY 2014 Má ještě ODS šanci uspět? A projeví se to nějak tento týden v komunálních a senátních volbách? V Plzni, která byla vedle Prahy přes 20 let jednou z nejsilnějších bašt pravice v zemi, se o to v senátních volbách pokusí Lumír Aschenbrenner (54), dlouholetý starosta čtvrti Slovany. Ten poskytl před volbami Reflexu.cz rozhovor.

Už 16 let jste úspěšným starostou v plzeňské čtvrti Slovany. Jak lze přenést zkušenosti z komunální politiky do Senátu? Přece jenom se tam schvaluje něco naprosto jiného.

Právě vzhledem ke svým zkušenostem z komunální politiky nechci, aby obce (včetně Plzně) doplácely na neefektivní fungování státu, které je v mnoha oblastech zjevné. Následky pak nesou občané. Práce v Senátu na přípravě některých zákonů může vést k lepšímu fungování státu. To je mým cílem.

Váš kolega z ODS, senátor Jaroslav Kubera, je i starostou Teplic a tvrdí, že chodník není ani levicový, ani pravicový. Nemyslíte si, že opuštění dělení na pravici a levici jen pomáhá novým hnutím, o kterých nikdo neví ani jaký mají program?

Pan senátor Kubera má určitě pravdu s chodníkem – ten není ani pravicový, ani levicový. Ale jinak se musí rozdílné ideje prosazovat na všech úrovních politiky. Je to stále o tom, jak moc velkou odpovědnost je občan schopen nést za svůj život. A jak moc je jí ochoten přesunout na stát či obec výměnou za jistou ztrátu svobod. Současná relativizace hodnot a vyhýbání se přiznání nějakého politického směru v názorech jsou pro dnešní dobu typické. Spolu s nechutí k fungování standardních politických stran je to ale do budoucna nebezpečné.

Ve svém programu máte na prvních místech zejména ekonomické záležitosti. To je poněkud nezvyklé, kandidáti většinou slibují věci z místní úrovně, i když ví, že pak je nemohou v horní komoře parlamentu naplnit. Proč ty ekonomické otázky?

Protože až případným prosazením ekonomických cílů mohu teprve splnit to, co mnozí jiní slibují dopředu bez ohledu na realitu. Plzni, ale to platí i pro všechna města a obce v zemi, se dá pomoci nejvíce tím, že se zlepší postavení všech obcí ve vztahu ke státu. Zapomíná se na to, že téměř všechny obce hospodaří daleko lépe než stát.

V programu také příliš neslibujete, ale spíše nabízíte vize a možná řešení nejdůležitějších problémů. Může to být úspěšná taktika?

V komunální politice jsem se opravdu snažil vždy slibovat minimum. A pokud nechce být kdokoli politikem na jedno volební období, měl by se toho držet. Mělo by to platit i pro takzvanou vysokou politiku.

Jenže neplatí. Například když se podíváte na kandidáty po celé republice, a je jedno zda v komunálních či senátních volbách, tak podle jejich slibů bude mít Česko už brzy zcela nová, lepší města a obce. Věřit se tomu samozřejmě nedá. Vy sázíte spíše na tradici. Proč?

Nová města lze slibovat v kampaních, ale nelze sliby realizovat bez „nových“ občanů. A těch se nám jaksi nedostává. Pokud jde o ty tradice, myslím si, že vzhledem k vývoji situace za našimi hranicemi je návrat k tomu, na čem evropská civilizace vznikala, nutný pro budoucnost. Konec Říše římské nám může být dostatečně varovným příkladem. Věřím, že nechceme zažít podobný konec.

ODS, bývala kromě Prahy i hegemonem právě v Plzni. Tam nejdéle odolávala nejdříve socialistické vlně a pak náporu nových hnutí. Lze ještě dnes podobný stav v Plzni pro občanské demokraty udržet?

Myslím, že v Plzni dosáhne ODS oproti zbytku České republiky i teď nadprůměrný výsledek, ale svoji dosavadní pozici těžko obhájí.
Jaký tedy tipujete výsledek pro svoji stranu v nadcházejících komunálních a senátních volbách v Plzni?

Na rozdíl od některých průzkumů věřím pro ODS ve dvouciferný výsledek. A to nejen v Plzni.

Při kandidatuře vás podporuje široká koalice pravicových uskupení a organizací. Máte už poznatky, jak na to voliči reagují?
Zatím veskrze pozitivní, lidé hlavně oceňují podporu od bývalých politických vězňů a těch, kteří se komunistickému režimu postavili.

Nebylo by lepší, aby do Senátu kandidovala společně ODS, TOP 09 a Starostové? Šance na zvolení by byla zjevně větší.

Určitě ano. Nominaci od ODS jsem ale obdržel v době, kdy mnohé subjekty již měly svoje kandidáty vybrány. Proto jsem se obrátil na další pravicové subjekty a tam jsem podporu našel.

Účast v senátních volbách nebývá velká, jak chcete přesvědčit voliče, aby skutečně přišli?

Snažím se, aby kampaň byla maximálně zajímavá, nežijeme přece jenom politikou. Její součástí je třeba benefiční výstava více než dvaceti fotografů, malířů a sochařů, vydal jsem CD s rockovou hudbou. Několik billboardových ploch jsem daroval i dobročinným organizacím. Také si teď ale v praxi vyzkouším, jak dobří známí jsou moji známí, kterých mám za více než 50 let opravdu hodně.
Zdroj: Reflex 06. října

Svobodní podporují L. Aschenbrennera do Senátu

3.10.2014 Media
image

Pro plzeňské Svobodné je Lumír Aschenbrenner jasnou volbou.

Šestnáct let je úspěšným starostou Slovan a jeho konzistentní pravicové postoje a vytrvalost u nich zůstat, navzdory jeho mateřské straně, jsou dostatečnou zárukou, že bude v Senátu zastávat pravicové názory svých voličů a nikoliv slepě poslouchat stranické příkazy. To dokázal i před čtyřmi lety v komunálních volbách, kdy on jediný na Slovanech utvořil středopravou koalici, zatímco jeho straničtí kolegové si v Plzni rozdělovali posty v rámci koalic s ČSSD. Není tomu také tak dávno, co rezignoval na pozici zastupitele města Plzně poté, co jeho spolustraníci, kteří před 4 lety slibovali garantované příjmy městských obvodů, hlasovali přesně opačně. Ze všech senátních kandidátů je tak jediným politikem, kterému nejsou pravicové hodnoty lhostejné. Jako senátor tak zajisté bude více než adekvátní opozicí vůči levici i vůči novým populistickým hnutím. Pouze člověk, jehož názory pevně vycházejí z jeho životní filosofie, může důsledně tyto názory hájit a neměnit je podle neustále se měnící lidové nálady, prezentované různými průzkumy.

Svobodní v Plzni fungují již 5 let a v komunálních volbách kandidují s vlastními plnými kandidátkami na magistrát a ve všech větších obvodech. Své lídry si zvolili v primárních volbách, které potvrzují transparentnost a demokracii uvnitř strany. Chtějí se zaměřit především na snížení přerozdělování na městské úrovni, aby více peněz zůstalo v peněženkách občanů, na bezpečnost v ulicích města a velmi zajímavým prvkem programu je lidové veto, které umožní občanům zvrátit špatná rozhodnutí zastupitelů. Na rozdíl od ODS odmítají jakoukoliv spolupráci s levicovými subjekty i na komunální úrovni.

S Lumírem Aschenbrennerem jsou tak na obecní úrovni jeho volebními soupeři. Do Senátu však v Plzni, na rozdíl od 13 jiných senátních obvodů, vlastního kandidáta nemají, a proto je pan Aschenbrenner člověkem, jehož kandidaturu jednoznačně podporují. Stejně jako u ostatních senátních kandidátů Svobodných je u něj patrný zájem bojovat proti dalšímu omezování občanských práv a rostoucí byrokracii.

 

Kristián Dominik Hladký, krajský místopředseda, kandidát č. 3 do ZMO Plzeň 2

Slovanský starosta Lumír Aschenbrenner výrazně podporuje aktivity seniorů

1.10.2014 Media
image

Víc než pětina obyvatel druhého plzeňského obvodu je v důchodovém věku. Podíl lidí, kteří přesáhli hranici 65 let, je tak na Slovanech druhý nejvyšší v Plzni. Nejen proto slovanská radnice věnuje podpoře této generace tolik energie. Vedení k tomu má i jiné důvody. „Nejen pro své vlastní děti, ale i pro všechny ostatní a pro mě samotného jsou starší spoluobčané zdrojem poučení a inspirace. A pomáhají celému našemu obvodu zachovávat to dobré z historie a tradic,“ jmenuje některé z nich starosta Lumír Aschenbrenner.
Obvod se snaží hlavně posilovat vazby mezi seniory samotnými i dalšími obyvateli. Zajišťuje pro ně například vstupenky do divadla, organizuje poznávací zájezdy či kulturní odpoledne.
Radnice úzce spolupracuje také se Svazem důchodců Plzeň-Slovany. „Pořádáme pravidelné přednášky pro seniory, na které nám radnice zdarma zapůjčuje zasedací místnost a starosta občas sám osobně domlouvá i zajímavé hosty, které bychom sami těžko na přednášku zlákali,“ říká předseda svazu J. Egermaier. A dodává, že právě osobní zájem o starosti a problémy seniorů je to, čeho si na Lumírovi Aschenbrennerovi váží nejvíce. „Také to byl také jeden z důvodů, proč ho náš svaz letos nominoval na Starostu roku,“ vysvětluje J. Egermaier.
Zdroj: Plzeňský deník 01. října

Na Slovanech si mají děti kde hrát

30.9.2014 Media
image

Maminky, které tráví čas se svými dětmi v bytě, a nemají k dispozici vlastní zahrádku vědí, jak důležité je mít možnost vyrazit se svými dětmi na hřiště, kde se děti zabaví, jsou na čerstvém vzduchu a ještě se vyřádí.

Aby se dětem a jejich maminkám na Slovanech líbilo, se druhý městský úřad stará s velkou pozorností a pílí. „Snažíme se, aby děti měly k dispozici pěkná a hlavně bezpečná dětská hřiště, kde by mohly s rodiči trávit svůj volný čas.  Pozornost ale věnujeme i tomu, aby hrací prvky byly nejen bezpečné, ale i zábavné a originálně zpracované. Vždyť i to, jak věci vypadají, formuje vkus těch nejmenších,“ vysvětluje starosta Slovan Lumír Aschenbrenner.

Druhý městský obvod má ve své správě 35 stanovišť s hracími prvky. „Ne vždy se jedná o klasická dětská hřiště, někde jsou to jen jednotlivé hrací prvky například před školními budovami nebo malé koutky ve vnitroblocích. Ale všem se snažíme věnovat pozornost stejně, a to tak, aby hrací prvky byly certifikované,  bezpečné a pravidelně udržované. Jen za loňský rok jsme například do oprav investovali kolem 400 tisíc korun,“ popisuje Václav Brousek, vedoucí odboru majetku a investic na Slovanech.

Vedle pravidelné údržby a kontroly stávajících herních prvků ale nezapomíná radnice ani na stálé rozšiřování dětských hřišť a přikupováním dalších herních prvků. „Funguje to tak, že buď sami vyhodnotíme, že je potřeba na některé hřiště dokoupit nějaký zajímavý herní prvek, nebo se na nás obrací samy maminky, že by měly zájem o nějakou konkrétní zábavu. Pokud je to jen trochu možné, snažíme se jim vyhovět a prvky dokoupit,“ doplňuje Václav Brousek.

Letos tak radnice investovala kolem 780 tisíc na zcela nové hrací prvky či rekonstrukce stávajících hřišť. Maminky a jejich děti tak mohou od letošního roku využívat zcela nové hřiště v ulici Na průtahu, zrekonstruované hřiště v Koterově či Guldenerově ulici a nové hrací prvky na Božkovském ostrově.

„Asi před rokem nám radnice kompletně opravila tohle hřiště a děti jsou nadšené. Kdykoli jdeme ze školky, musíme se tu zastavit a děti pak odtud nemohu dostat domů,“ hodnotí s úsměvem kompletní rekonstrukci největšího dětského hřiště na Slovanech ve Chvojkových Lomech maminka Veronika Nová. Její dvě děti se spokojeně prohání po pískovišti a dovádí na originální skluzavce, zatímco ona může v klidu posedět na lavičce, kterou úřad nechal zbudovat přímo uprostřed hřiště kolem vzrostlého stromu.
Zdroj: MF Dnes 30. září

Proč jsem plzeňský patriot. Lumír Aschenbrenner o Plzni, její historii i o sobě

27.9.2014 Media
image

Plzeň byla vždy výjimečná. Dokázala se například ubránit husitskému obléhání. Proto v období papežské klatby za krále Jiřího z Poděbrad, mohla jako jediná obchodovat se zahraničím. Ale i bez tohoto intermezza byla po dlouhá staletí druhým městem Českého království, hned za Prahou.

Ani dnešní vyšší prosperita Plzně není náhoda. Jejími hlavními zdroji je jak tradice místního průmyslu, tak výjimečná pracovitost, schopnost a vzdělanost Plzeňanů, které jsou dlouhodobým základem vysoké kulturní úrovně a významu našeho města.

Před 145 lety založil slávu a rozmach plzeňského strojírenství Emil Škoda, jehož otec – poslanec říšského sněmu - zasedal ve správní radě Měšťanského pivovaru, který si v roce  1898 zaregistroval značku Prazdroj.  Zajímavých příběhů z průmyslu je ale více. Například v papírně plzeňského podnikatele Pietta poprvé rozsvítil F. Křižík své obloukové lampy, které následně získaly zlatou medaili v roce 1881 v Paříži, protože svítily silněji než Edisonova žárovka.

Plzeň ale proslavili i mnozí umělci, o kterých se dnes učí ve školách - například J. K. Tyl, Miroslav Horníček či Josef Skupa. I díky nim se na prknech plzeňského divadla vystřídalo tolik dramatických i operních hvězd.

Někdy se ale zapomíná na naše myslitele. Proto bych rád připomněl například premonstráta Josefa F. Smetanu, bratrance Bedřicha Smetany, který v Plzni založil českou veřejnou knihovnu, byl doktorem filosofie, fyzikem, astronomem, básníkem, politickým činitelem v období národního obrození i profesorem na gymnáziu. Jeho pomník stojí před dnešní Studijní a vědeckou knihovnou.

A proč se tak zabývám historií? Protože bez ní není možné posuzovat současnost.  Agresivní výklad islámu a imperiální politika Ruska ohrožuje bezpečnost mnohých členských zemí EU včetně ČR. Abychom mohli těmto novým hrozbám čelit, je nutná spolupráce všech složek společnosti podporujících parlamentní demokracii. A kde jinde začít než v Plzni? Jako jediné velké české město byla Plzeň v roce 1945 osvobozena Američany a pravě u nás se lidé v roce 1953 jako první vzbouřili proti komunistům. Proto jsem se rozhodl kandidovat do Senátu za Koalici pro Plzeň!

MF Dnes 27.9.2014

Slovany podporují aktivity seniorů. Ti naopak pomáhají Slovanům

24.9.2014 Media
image

Obvod se snaží hlavně posilovat vazby mezi seniory samotnými i dalšími obyvateli. Zajišťuje pro ně například vstupenky do divadla a organizuje poznávací zájezdy a kulturní odpoledne. Ta se konají až sedmkrát do roka v Kulturním domě v Šeříkové ulici. „Hraje tam kapela, tak se tančí, a přijdou tam třeba i děti z hudebních a tanečních souborů a ukazují, co se naučily,“ říká častá návštěvnice Lída Bočková.

Do divadla zve obvod seniory po celou divadelní sezonu. Vytipuje vhodná představení, sežene vstupenky a nabídne je zájemcům za poloviční cenu. Loni je pozval na 42 představení. Zájezdy obvod organizuje kompletně, s průvodci a dopravou. Letos už byli senioři na Chebsku, v Litvínově s prohlídkou divadla, v Karlových Varech, na jižním Plzeňsku a v dubnu také v Praze včetně exkurze na Letiště Václava Havla.

„Trvala dvě hodiny. Byli jsme i v neveřejných částech, kde se třídí zavazadla, nebo na dráze pod terminály. Já jsem naposledy letěl v roce 1995, tak to pro mě bylo moc zajímavé,“ uvedl 72letý výletník. Teď se prý těší na prosinec. Za symbolickou cenu pojede na adventní trhy do rakouského Lince. Zájezdů od radnice si váží o to víc, že viděl film Šmejdi, kde firmy vozí seniory na podvodné předváděcí akce. „Chápu lidi, kteří tam jezdí. Jsou osamoceni. Na zájezdu od úřadu mám jistotu, že kromě setkání s novými lidmi i něco skutečně uvidím a jsem v bezpečí,“ doplňuje.

Bezpečnost seniorů je také jednou z priorit obvodu. Pořádá proto pravidelně akce Bezpečné Slovany. Součástí bývá přednáška například o zabezpečení domácnosti proti požáru, zlodějům i podvodníkům vydávajícím se za podomní prodejce, dále třeba kontrola lékárniček, ukázka práce hasičů či městské policie.

Úzce radnice spolupracuje i se Svazem důchodců Plzeň-Slovany. „Pořádáme pravidelné přednášky pro seniory z celého obvodu. Radnice nám zapůjčuje zasedací místnost a starosta někdy sám osobně domlouvá i hosty - osobnosti, které bychom sami těžko na přednášku zlákali,“ říká předseda svazu Jiří Egermaier.

 A jednou do roka má pak svaz ples. „To jsme asi jediná organizace v Plzni. Ale je to hlavně díky tomu, že máme od úřadu zadarmo sál v Šeříkovce a podporu při přípravě programu. A starosta poslal i auto pro hosty, kteří se nemohou dobře pohybovat a z tramvaje by se sem nedostali,“ doplnil Egermaier.

„Oni nám také nesmírně pomáhají,“ kontruje Aschenbrenner. „Svaz důchodců sám připravuje spoustu vlastních aktivit. V první řadě tím posiluje vitalitu svých členů a zapojuje je do veřejného dění. To je důležité. Senioři potřebují být potřební, ať už doma v rodině nebo ve veřejném zájmu. A já tvrdím, že u nás jsou. Zasedají ve většině obvodních komisí. A podpořili finančně dokonce vznik památníku Bigbítu Milník,“ doplnil starosta. 

MF Dnes 24.9.2014

Svaz důchodců v Plzni na Slovanech navrhl na nejlepšího starostu Lumíra Aschenbrennera

24.9.2014 Media
image

Nominaci na tuto cenu, kterou uděluje Svaz obcí a měst za období 2010 – 2014, vysvětluje  Jiří Egermaier, předseda obvodní organizace Plzeň Slovany Svazu důchodců ČR:“ “Od té doby, co je pan Aschenbrenner starostou, Slovany velmi vzkvétají.   Nezapomíná na mladé, ale ani na nás, seniory.  Naši zástupci sedí v mnoha komisích, aby se mohli plnohodnotně vyjadřovat k dění na Slovanech. Kdykoli cokoli od městského obvodu potřebujeme, najde si na nás čas. Zajímá se o důchodce a jejich život skutečně, ne jen na oko,“ popisuje pan Egermaier.“


Plzeňský deník 24.9.2014

Volební cíle L. Aschenbrennera

23.9.2014 Media
image

Do Senátu kandidujete za Plzeň. Jak jí hodláte pomoci, co potřebuje nejvíce?

Především je třeba říci, že na celostátní úrovni je podpora jednoho města možná jen velmi omezeně, a proto je třeba pomáhat obcím obecně.

Budu ale konkrétní: Plzeň potřebuje zaprvé vysokou zaměstnanost, protože ta je hlavním zdrojem její nadprůměrné životní a kulturní úrovně v rámci ČR.  Aby ale přicházeli další úspěšní zaměstnavatelé, musí ČR skoncovat s prostředím právní nejistoty a odbourat bariéry při zřizování nových pracovních míst.

Za druhé Plzeň potřebuje zvýšení svých rozpočtových příjmů. Oproti původnímu určení daní přichází ročně o sto milionů. Navíc stát převedl část svých povinností vůči občanům na radnice největších měst. To stojí peníze a stát je teď nechce Plzni ani ostatním platit.

 

Něco podobného se stalo ale i v Plzni. Zastupitelé města snížili příjmy obvodům. Reagoval jste rezignací na post městského zastupitele. Nebylo to jen „laciné“ gesto?

Pro tento návrh hlasovali i někteří kolegové, kteří před volbami naopak slibovali vyšší příjmy obvodů. Mně se takové jednání příčí. Nemohu hlasovat proti čemukoli, co jsem slíbil. Pokud přijmu vaši terminologii, tak laciné to nebylo. Rezignace mne stála více než 40 tisíc.

 

Usilujete i o znovuzvolení do funkce starosty Slovan. Je možné pracovně zvládnout  souběh obou funkcí?

 

Jsem Plzeňák každým coulem, v Plzni jsem se narodil, vystudoval a žiji. Senátní obvod ale nezahrnuje Slovany a já jsem zároveň velkým slovanským patriotem. Vzhledem k tomu na rovinu říkám: pokud pokud by to vyšlo a byl by o moje další starostování mezi občany Slovan zájem, chtěl bych naplno zastávat obě funkce.

Pracovně lze takové vytížení plnohodnotně zvládnout. Dokazují to třeba výsledky pana senátora Kubery, který je zároveň úspěšným primátorem Teplic. I moji největší volební soupeři jsou přesvědčení, že zvládnou souběh veřejné funkce a svého povolání. 


MF Dnes 23.9.2014

Důsledky hospodářských sankcí vůči Rusku lze nahradit v rámci EU a transatlantické spolupráce

22.9.2014 Media
image

Český premiér se tak nepřímo zařadil například po bok premiéra Orbána, který také sankce zpochybnil a navíc již dříve prohlásil, že pro Maďarsko je vzhledem k jeho národním zájmům výhodné opustit systém liberální demokracie běžný v EU a zavést „úspěšnější“ systém vládnutí, který panuje v Rusku nebo v Číně.  Z hlediska nacionální Orbánovy politiky je tento postoj srozumitelný, protože podobně jako v ruském případě tvoří maďarská etnika významné menšiny  ve státech  sousedících s Maďarskem. Češi jsou ale v úplně jiné situaci, a proto je postoj B. Sobotky neomluvitelný, i když jej odůvodňuje například potřebou hájení zájmů především českého strojírenství.  

Plně respektuji právo ukrajinských občanů rozhodnout o dalším směřování jejich země, proto jsem také podpořil  jejich protesty z jara letošního roku  proti odmítnutí tehdejší proruské ukrajinské vlády podepsat asociační dohodu s EU vyvěšením vlajky Ukrajiny Na budově radnice městského obvodu Slovany. Rozhodně ale nepatřím k aktivistům, kteří vyzývají k silovému vojenskému řešení.

Na druhou stranu považuji tvrdší hospodářská omezení vůči Rusku za nutnou reakci na agresivní rozpínavou politiku Putinovského Ruska, která ohrožuje i suverenitu a bezpečnost České republiky. 

Je samozřejmě nutné využít všechny příležitosti, které mohou výpadky českého průmyslu způsobené sankcemi nahradit. Je ale třeba hledat i jinde než v Číně a Jižní Americe, jak to dělá česká vláda – ta se má naopak soustředit především na to, co je nám nejblíže a co lze realizovat nejrychleji. V rámci EU stále existuje spousta zbytečných administrativních překážek pro vzájemný obchod, které je třeba odstranit a zejména musí česká vláda tlačit na uvolnění obchodu mezi Evropu a USA, kde jsou největší rezervy.

Nezapomínejme prosím na to, že nejde jen o byznys. Musíme otevřeně a nahlas protestovat proti poškozování suverenity jiných států a jejich svobod. Jde totiž přímo i o naše vlastní národní zájmy a nelze příliš pochybovat, že i my patříme mezi země, nad kterými chce uplatňovat putinovské Rusko svůj vliv. 

MF Dnes 22.9.2014

Místopředseda krajské rady Svazu důchodců Jiří Egermaier hodnotí práci slovanského starosty Lumíra Aschenbrennera

18.9.2014 Web
image

Jak se vám na Slovanech žije?


Výborně. Jsem opravdu rád, že máme takového starostu jako jen pan Aschenbrenner. Od té doby, co se stal starostou, to tu vzkvétá, kam se podíváte. Udělal pro Slovany neuvěřitelný kus práce. Zrenovoval Chvojkovy Lomy, otevřel novou mateřskou školku, pro mladé postavil areál u řeky (Škodapark-pozn.red.) a neustále se zvelebuje Božkovský ostrov. A pokud mám mluvit za nás, důchodce, máme se jako v bavlnce (smích).

Co přesně tedy pro vás pan starosta dělá?

V první řadě je neuvěřitelně vstřícný a upřímně se zajímá o to, jak se máme, jak se nám daří, co potřebujeme. S čímkoli se na něj obrátíme, obratem vyřeší, vychází nám maximálně vstříc.

Slovanský svaz důchodců, jehož jste předsedou je hodně aktivní.

 

Ano. Ale je to právě díky tomu, že nám radnice nehází klacky pod nohy, ale intenzivně pomáhá. Pořádáme například pravidelné přednášky pro seniory z celého obvodu. Pan starosta se zajímá, kdo přijde přednášet či sám domluví nějakou zajímavou osobnost, kterou bychom my se svými kontakty nikdy nesehnali. K tomu nám zdarma propůjčí zasedací místnost na radnici a ta je pokaždé plná. Lidé o to mají zájem.

Ale přednášky nejsou to jediné, co pro seniory ze svého obvodu pořádáte.

Kdepak. Přednášky jsou jen malou částí. Organizujeme také zájezdy. Lidé díky vstřícnosti obvodu mohou chodit na masáže. Nakoupíme seniorům masáže, na které jim radnice přispěje 50 Kč a oni si pak už jen dokoupí co chtějí. Také se pravidelně scházíme v Šeříkovce.


A prý tam dokonce pořádáte i Ples důchodců!

 

Ano. A představte si, že jsme jediná organizace, která dělá důchodcovský ples. A pořádáme jej již 20 let.  Ale kromě něj jsou v Šeříkovce různé kulturní a zábavné pořady. A jsme zase u ochoty a zájmu pana starosty. Jednak od něj máme pronájem Šeříkovky zadarmo, ale především je tento prostor už pro některé méně pohyblivé seniory hůře přístupný. Není blízko tramvaje ani autobusu. A co myslíte, že udělá náš pan starosta? Nechá těm, co mají problém s pohyblivostí přistavit auto, které je tam doveze a pak je zase odveze domů.

Váš Svaz důchodců je natolik s panem starostou spokojen, že jste jej letos nominovali do ankety Starosta roku.

A divíte se nám? Zažil jsem tu různé starosty, předsedou Svazu důchodců jsem nyní 12 let. Mám s čím porovnávat a věřte mi, že takovou ochotu a zájem o nás, důchodce jsem ještě nezažil. Opravdu si pana Aschenbrennera moc vážíme a chtěli jsme mu to aspoň touto cestou dát najevo.

Koalice pro Plzeň prosazuje do Senátu ČR Lumíra Aschenbrennera

18.9.2014 Media
image

Aktéři koalice zdůrazňují, že se jedná o občanské a politické uskupení se širší podporou, jehož cíle vycházejí ze společně sdílených základních hodnot a principů, jakými jsou například křesťanské kořeny západní civilizace, občanské svobody nebo úcta a respekt k mezinárodnímu právu.

 

 „Podporujeme Lumíra Aschenbrennera, protože ho považujeme za dobrého člověka. Pro Slovany něco udělal a je nám líto, že by mohl vypadnout z politiky. Je dobrý ekonom, administrátor, dovede spoustu věcí postavit, zařídit firmy a sponzory. A dokáže udělat i akce, kdy se lidé setkávají a žijí spolu trochu jako na vesnici, což je důležité, a tento dar má málokdo,“ vysvětlil důvody nominace Lumíra Aschenbrennera na senátorské křeslo Jan Drnek z Koruny České.

A s čím se do Senátu Koalice pro Plzeň chystá? „Chceme prosazovat taková opatření na celostátní úrovni, která budou pomáhat prosperitě plzeňského průmyslu, obchodu a služeb a z toho pak vyplývající zvyšování zaměstnanosti. A to i přes složitou situaci, v níž se dnes Evropa nalézá,“ vysvětluje jeden z programových bodů Koalice pro Plzeň její kandidát Lumír Aschenbrenner.

Vedle toho je záměrem koalice kultivace a posílení stability domácí politické scény, která je podle ní ohrožována selháním politických elit a vzrůstajícím trendem odmítání principů parlamentní demokracie. Jedinou možnou odpovědí na tyto tendence je sjednocování všech občanských a politických sil, které své názory formulují jasně a s úctou k demokratickým principům a jejich kořenům, čehož je důkazem právě vznik Koalice pro Plzeň.  

Podle Aschenbrennera je zásadně důležitá i podpora pevného postoje ČR na mezinárodním poli. „Prvořadým národním zájmem České republiky je respekt k mezinárodnímu právu, jehož dodržování zásadním způsobem ovlivňuje nejen hospodářskou a energetickou bezpečnost ČR, ale vzhledem k současné imperiální politice Ruska bohužel i naši suverenitu,“ doplnil Aschenbrenner.

Lumír Aschebrenner je kandidátem  Koalice pro Plzeň s podporou Občanské demokratické strany (ODS), Svobodných v Plzni, Koruny České, Strany soukromníků ČR v Plzni, Svazu pomocných technických praporů České republiky (PTP) a Konfederace politických vězňů Plzeň (KPV).

MF Dnes  18.9.2014

Svérázně o Putinovi, komunistech, tetování v čínštině i vlastním předsedovi

17.9.2014 Media
imageROZHOVOR Populární starosta druhého městského obvodu Plzeň-Slovany Lumír Aschenbrenner (ODS) sjednotil při své kandidatuře do Senátu pravicové strany. Spolupracuje s ním totiž Koruna Česká a podporují jej Svobodní, Strana soukromníků, a jak sám říká, „nejvíce si vážím Svazu pomocných technických praporů, tedy PTP a plzeňské Konfederace politických vězňů“.

Šestnáct dlouhých let úspěšně starostuje, bez skandálů, v často netradičním oblečení, s copánkem, třeba i s šátkem na hlavě. Čtyřiapadesátiletý příznivec rockové muziky a Tibetu poskytl pro ParlamentníListy.cz rozhovor.

Jak je to vlastně s vámi a ODS?

Nejdříve jsem byl Aschenbrenner, pak LEM (jeho zkratka, jméno pro kamarády - pozn. red.) a až poté ODS. ODS je pro mě malá část jména. Není to středobod mého žití. A vůbec politika by neměla být středobod žití.

Kandidujete ale ve čtvrti, ze které se do Senátu nevolí. Máte tak určitě ztíženou pozici, takzvaně „vaši“ spoluobčané by vám hlasy jistě „naházeli“. Nepovažujete to za určitý handicap, nebo dokonce „pomstu“ ODS za to, že jste prostě jiný a nekonformní?

Bylo by to výhodnější z hlediska, že bych dostal víc hlasů, ale vidím zase tu výhodu, že lidé vidí, že skutečně nespojuji dvě funkce na jednom místě. Kandiduji za okrsek, jehož součástí nejsou Slovany, a hlavně - ptali se mě nedávno v Českém rozhlase, jak chci pomoci okrsku - já jsem říkal, jestli vám nějaký senátor řekne, že chce pomoci konkrétnímu městu, tak mu nevěřte, protože to se nedá. Dá se pomoci třeba obcím obecně, ale nedá se výrazně pomáhat konkrétnímu městu. Plzni mohu pomáhat jedině tím, že budu pomáhat obcím.

Jak vidíte blízkou budoucnost ODS - je stále „na dně“ nebo se již „odpíchla“?

Docela se mi líbil výraz pana profesora Fialy, že kráčíme po dně, ale to dno je pevné. Bude to ale asi dlouhé kráčení.

Pojďme k mezinárodní politice a hlavně k vašemu oblíbenému Tibetu. Šestnáct let vyvěšujete na svém úřadě vlajku, dokonce jste se nechal tetovat. Máte to, s prominutím, ve vašem věku, zapotřebí?

Mám jedno adopotované dítě v Indii - holčičku, které už je 21 let a loni jsem adoptoval tibetského mníška. O tom jsem se mohl nejlépe pobavit s panem docentem Kolmašem, což je starý pán, sinolog. Byl jsem si u něj v Praze dokonce zkontrolovat, jestli budu mít dobře tibetské tetování, abych tam neměl nějakou hrubku. Řekl mi, že národností jako jsou Tibeťané, jsou v Číně desítky. Pak mi říkal, aby Evropa do Číny moc nešťourala, protože z hlediska svých dějin více méně směřuje k demokracii a jak je brána jako supervelmoc, prostě nemá ráda jakýkoliv náznak vměšování.

Pan docent mi jednou řekl, že Tibet je špička hitparády utlačovaných národů. Přesto si myslím, že takovéhle vstřícné heslo nám neublíží. Byl jsem dokonce před lety osloven, zda se nebojím reakce Číňanů. Řekl jsem, že reakce čínských stánkařů se skutečně nebojím a kvůli tomu, co nás několikrát v historii potkalo, tak bychom si toho měli vážit. Já si pamatuji, že jsme byli vděční, když nám někdo mohl vyjádřit trochu solidarity, když tady byli Rusové.

Jak se na tyto vaše aktivity dívají jiní starostové?

Vím, že vlajku nechtěl vyvěsit kraj, což bylo tenkrát humorné, protože tvrdili, že na ni nemají stožár, a já jsem si tenkrát říkal, že vymyslím takovou gerilovou akci, že jim s nějakou neziskovkou ten stožár přineseme. Nakonec z toho sešlo.

Říká se, že bychom takzvaně neměli dráždit hada bosou nohou, že v zájmu ekonomiky jdou lidská práva stranou. Co si o tom myslíte, právě ve vztahu k Číně a Tibetu?

Pro Čínu jsme tak malinkatí, že s námi, pokud to bude výhodné, obchodovat bude a vyvěšování tibetské vlajky na tom nic nezmění. Jsme takový trpaslíček. Podle mě je to spíš jen taková zástěrka, jak něco nedělat. To je něco podobného jako ukrajinská vlajka. Já jsem teď vyvěsil ukrajinskou vlajku a měli jsme zastupitelstvo obvodu. Tam nějaký komunista říkal: Chceme důrazně protestovat, že jste dnes bez projednání vyvěsil vlajku Ukrajiny. Já jsem odpověděl: Bylo to bez projednání, protože anexe soudruha Putina proběhla tak rychle, že jsem to s vámi nestačil projednat. Dále vím, že byste nesouhlasili a nakonec jsem rád, že vám nevadí ta tibetská.

A jaký máte názor na dění na Ukrajině, zvláště ve východních oblastech země, přiléhajících k Rusku?

Mrzí mě tam docela to matení pojmů. Ta relativizace všeho. Kdo koho sestřelil, jestli je to pomoc nebo nějaká nasazená jednotka tajných služeb... Každý, kdo chce, tak může vidět tu paralelu se začátkem druhé světové války a Hitlerem, jak se také zastával svých občanů v jiných zemích. Chápu, že tím nějaké firmy přijdou trochu zkrátka, ale... O to víc by se měla Evropa semknout, konkrétně Evropská unie by si měla nastavit taková pravidla, kterými by nahradila výpadky ruského trhu a hlavně i americký trh. Nechci, aby trpěli naši obchodníci za to, že máme nějaké morální zásady. O tom by měla být Evropská unie.

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Takoveho-odeesaka-jste-asi-jeste-nevideli-Sverazne-o-Putinovi-komunistech-tetovani-v-cinstine-i-vlastnim-predsedovi-335357

Slovany chtějí ještě víc zatraktivnit oblíbená sportoviště

14.9.2014 Media
image

„Škodapark má letos jubileum. Před deseti roky jsme tu s pomocí Škodovky nechali postavit lezeckou stěnu. Další sportoviště rostla postupně podle finančních možností obvodu, a jak se dařilo shánět prostředky z jiných zdrojů,“ říká starosta „Dvojky“ Lumír Aschenbrenner. Postupně tak přibyla in-line dráha, skatepark, několik hřišť - třeba na plážový volejbal, hokejbal či streetball, také dětské hřiště, ale i kiosek s občerstvením a toalety.

 

Areál za 30 milionů tak slouží hlavně teenagerům a aktivním rodinám. V druhém desetiletí ale přibude i něco pro relaxaci, tedy i pro prarodiče a vnoučata. Bude to stezka s lavičkami, dětské prvky, stromy a keře kolem dvou jezírek. Vzniknou mezi současnými sportovišti a soutokem Úhlavy s Radbuzou. Menší bude hluboké do dvou metrů, větší do čtyř. Zastanou i roli retenčních nádrží v případě velké vody.

A živá je i myšlenka divoké řeky pro vodní slalom. Plánuje se za podpory soukromých investic kolem jezu na Radbuze přímo pod sportovním areálem. Ta bude určena zkušenějším vodákům.

Areál na Božkovském ostrově už sport a odpočinek propojuje. Lavičky jsou součástí skoro kilometr dlouhé fitstezky, která nabízí lehké cvičební prvky a vede kolem dráhy pro in-line bruslaře. Uprostřed dráhy je fotbalové hřiště využívané sportovními kluby, hasiči i veřejností. Kolem jsou rozlehlé travnaté plochy a v první části ostrova pak multifunkční hřiště a kiosek. S okolím je ostrov propojen příjezdovou cestou a od léta i novou cyklostezkou.

„Přes ostrov propojuje Lobzy a Koterov. Součástí je lávka. Včetně ní stál tento úsek 15,6 milionu korun. Většinu pokryla dotace z operačního programu,“ uvedl Aschenbrenner. Budování sportovně-relaxační zóny v Božkově začalo před třemi roky. Bez cyklostezky vyšlo na deset milionů korun. Z nich dělaly dotace polovinu. A obvod je chce získat i na další investice. 

Třeba na vodní hřiště. Bude součástí umělého potoku napříč ostrovem, který má v případě velké vody odlehčit náhonu a vůbec celé ploše ostrova. Hrací prvky by měly bavit a zároveň vzdělávat. Budou určeny hlavně dětem. Stejně tak jako fyzikální hřiště. Doplní to vodní a přiblíží i „suché“ fyzikální jevy.

Pro návštěvníky všech věkových kategorií vzniknou ještě maxišachy, hřiště na pétanque a uvažuje se o pěšině na vyhlídku Kolešovka v blízkosti ostrova. 

Důvody kandidatury do Senátu za Koalici pro Plzeň

9.9.2014 Media
image

Pane starosto, proč jste se rozhodl kandidovat do Senátu?

Narodil jsem se v Plzni, vystudoval jsem tu základní, střední i vysokou školu, pracuji zde celý život. Žije tu má rodina i moji přátele. Také proto vím, že nejsem sám, kdo je přesvědčen, že specifické zájmy a cíle města Plzně nejsou hájeny na celostátní úrovni dostatečně silně a energicky. Dlouhá léta jsem se o to snažil z pozice plzeňského občana a starosty Slovan, ale zjistil jsem, že to bohužel nestačí. Proto jsem se rozhodl kandidovat do Senátu ČR.


Je něčím senátní obvod Plzeň – město výjimečný?

Zdrojem plzeňské prosperity a vyšší zaměstnanosti ve srovnání s jinými českými regiony je bezpochyby pracovitost, schopnost a vzdělanost Plzeňanů snoubená s věhlasem místního průmyslu, což je i jedním z pilířů vysoké kulturní úrovně našeho města sahající hluboko do historie. Pro svůj další úspěšný rozvoj Plzeň ale potřebuje nové úspěšné zaměstnavatele, kteří se prosadí na českých i zahraničních trzích. Proto ale musí stát skoncovat s prostředím právní nejistoty a odbourat bariéry domácím i zahraničním investorům při zřizování nových pracovních míst.

Je to vůbec možné v dnešní turbulentní době?

Vím, že to nebude jednoduché v době, kdy mezinárodní situace ohrožuje už nejen hospodářské zájmy, ale i bezpečnost mnohých členských zemí EU, včetně České republiky. Bude pro to potřeba úzké spolupráce všech politických i společenských sil, které mohou přispět ke stabilitě domácí politické scény a pevnému postoji ČR na mezinárodním poli. Musíme si umět stát za svým, a kde jinde začít než v Plzni? Náš region je již přes půl století v politické oblasti výjimečný. Jedině on byl v roce 1945 osvobozen Američany a pravě u nás se lide v roce 1953 jako první vzbouřili proti komunistům.

To je také důvodem, proč jsem se rozhodl kandidovat za širší politické a občanské uskupení, tedy za Koalici pro Plzeň s podporou ODS, Svobodných v Plzni, Koruny České, Strany soukromníků ČR, PTP a KPV Plzeň.

MF Dnes 9.9.2014

Na Slovanech přijaly letos mateřské školky rekordní počet dětí

4.9.2014 Media
image

Na Slovanech se tak letos v podstatě podařilo uspokojit poptávku rodičů. „Jsem za to velice rád. O novou školku jsme usilovali už dlouho. V uplynulých letech jsme sice přistavovali nové třídy v současných školkách, kde vznikly rovněž desítky nových míst, ale zájem rodičů o ně také rostl,“ uvedl starosta obvodu Lumír Aschenbrenner s tím, že nová školka vznikla na Slovanech po 34 letech.

 

Stojí ve Chvojkových lomech v málo využívané části areálu slovanských bazénů. Podle tohoto spojení nese název Vlnka. Jedná se o montovanou dřevostavbu na betonové desce. Díky této technologii trvala stavba pouhých 140 dnů a k dispozici byla už od začátku školního roku.

A díky tomu obvod i město ušetřily. Budova včetně úpravy areálu a parkoviště vyšla na 21 milionů korun. „Obvod dal ze svého rozpočtu třetinu. Zbytek uhradilo město,“ dodal starosta.

Podle něj je předností školky hlavně její poloha. Z jedné strany je park se zelení a dětskými hřišti včetně prolézaček, houpaček a kolotoče a ze strany druhé právě areál bazénů a o kousek dál i městská sportovní hala. Školka je chce využívat a postupně se bude snažit profilovat jako sportovní.

„O zahradě s navazujícím parkem a bazénem v těsném sousedství si mohou mnohé školky nechat jenom zdát. Nezapomněli jsme ani na rodiče a ke školce bylo vybudováno parkoviště se 16 parkovacími místy,“ doplňuje místostarostka Slovan Irena Rottová. Parkoviště i vchod jsou pak na konci slepé uličky, takže přímo u budovy není žádný provoz.

Uvnitř jsou tři třídy. Každá má k dispozici sociální zařízení, šatnu, sklad pro hračky a další pomůcky a přípravnu jídel. Samozřejmostí je vybavená kuchyně a zázemí pro personál. Topení je kvůli úspoře místa i bezpečnosti dětí v podlaze. Na 2500 metrech čtverečních rozsáhlé zahrady jsou zatím tři pískoviště a také sklad pro hračky na ven. Další mobiliář ještě přibude. Zůstaly původní vzrostlé stromy, aby měly děti v zahradě i stín.

Kapacita každé ze tříd je 25 dětí. Do zápisu v první polovině července jich rodiče přihlásili 81. Vedení školky proto ještě v každé třídě našlo jedno místo navíc.

Slovany dokázaly vyřešit problém s mateřinkami

4.9.2014 Web
image

Umístit svoji ratolest do školky a nastoupit v klidu zpět do pracovního procesu se dnes téměř rovná výhře v loterii. Přesto se ale najde v Plzni místo, kde jsou schopni si s téměř neřešitelnou situací poradit a pro rodiny s malými dětmi udělat maximum.  Vedení druhého plzeňského obvodu v čele s jeho starostou Lumírem Aschenbrennerem se dlouhodobě snaží vyjít vstříc mladým rodinám a hledat řešení, jak navýšit kapacitu mateřských škol tak, aby rodičům malých dětí odpadla jedna veliká starost. Od roku 2010 se plzeňské dvojce podařilo navýšit počet nových míst v mateřských školách o více než 150 dětí a letos dokonce otevřít zcela novou školku pro 78 dětí.

Jak se Slovany a jeho vedení staví k mateřským školkám a co všechno pro své občany v této oblasti dělá, jsme si povídali s Mgr. Danou Valdmanovou, ředitelkou 17. MŠ na Čapkově náměstí 4 v Plzni na Slovanech.

Jako ředitelka 17. MŠ působíte již 24 let. Mátě tedy ideální příležitost porovnat, jak se za tu dobu proměnila situace ve školkách.

Pokud bych vám měla odpovědět jedinou větou, tak by to  bylo tak, že školky na Slovanech jednoznačně a ve všech směrech vzkvétají.

A můžete to prosím více rozvést?

Víte, ono je to opravdu lepší, kam se podíváte. Když jsem nastoupila do funkce ředitelky, byly školky nevzhledné a často neútulné budovy, které ani co do vnitřního vybavení nebyly nejlepší. Teď máme krásné, opravené a zateplené budovy, jejichž součástí je výborné vybavení a nádherně upravené zahrady s mnoha hracími prvky.

Znamená to tedy, že obvod do školek hodně investuje.

Přesně tak. Pokud to mohu srovnat s jinými plzeňskými obvody tak vidím, že naše radnice má skutečný zájem o dobré fungování školek a ve všech směrech se snaží, aby se dětem i rodičům u nás líbilo a cítili se tu dobře. Radnice nám poskytuje dostatečně vysoké provozní příspěvky, což nebývá úplně běžné. Tím zajišťuje i dostatek kvalitního vybavení. Děti tak mají k dispozici pěkné hračky, skvělé didaktické pomůcky, dobré tělovýchovné náčiní a dostatek herních prvků v zahradách.

Jak je ale podle vás možné, že to na Slovanech tak dobře funguje?

Víte, všechno je to o lidech. Pan starosta Lumír Aschenbrenner se opravdu snaží a zajímá o to, abychom dobře fungovali. A nezapomíná i na zdánlivé maličkosti. Například letos o Vánocích koupil do všech školek na Slovanech krásné knížky pro děti. S čímkoli za ním přijdeme, snaží se nám vyjít vstříc a pomoci. Stejně tak bych ráda vyzdvihla i jeho spolupracovníky, kteří jsou velmi ochotní a nápomocní , jako pan Ing.Václav Brousek z oddělení investic i Ing. Miroslav Němec z ekonomického odboru. I těm všem patří obrovský dík za to, že školky na Slovanech tak dobře fungují. 

ČR na křižovatce hodnot

3.9.2014 Web
image

Naše země se bez nejmenších pochyb nachází na historickém rozcestí. Pokolikáté už! Protože patřím k lidem, pro které hodnotové principy nejsou jen prázdná hesla, nemohu mlčet k událostem, které se v poslední době odehrály v mezinárodní politice ohledně situace na Ukrajině. Dnes více než dřív musíme využít každé příležitosti k tomu, abychom dali najevo, na jaké straně jako občané ČR stojíme. Jako starosta Slovan jsem znám vyvěšováním tibetské vlajky na radnici. Stejně tak jsem v době kulminace protestů proti odmítnutí tehdejší proruské ukrajinské vlády podepsat asociační dohodu s EU na náměstí Majdan v Kyjevě, vyvěsil vlajku Ukrajiny, abych vyjádřil solidaritu s právem ukrajinských občanů rozhodnout o dalším směřování jejich země.  

Dnes už ruský prezident veřejně přiznává, že usiluje o obnovení Sovětského svazu, ale zatím neřekl, jak by si představoval budoucnost bývalých sovětských satelitů, tedy i České republiky.  Bohužel již téměř rok před „Majdanem“ administrativa Putinova režimu prostřednictvím vládních médií deklarovala, že prioritním zájmem ruské zahraniční politiky je jednání o novém rozdělení „sfér vlivu“ ve střední a východní Evropě, a to nikoli se zeměmi spadajícími do této zóny, ani s EU, ale s Německem! 

Rusko považuje za své bytostné právo, aby některé dnes svrchované a suverénní státy patřily do sféry jeho vlivu nebo se dokonce staly jeho součástí tak, jak tomu bylo po druhé světové válce.  Všechny Západem přijímané hodnoty a principy jsou pro něj až druhořadé, včetně respektování mezinárodního práva, územní celistvosti cizí země nebo většinového názoru jejích obyvatel na sebeurčení.  

Na ukrajinskou snahu spojit svou hospodářskou budoucnost s EU, reagovalo Rusko přímou anexí Krymu, kdy došlo k prvnímu hrubému pošlapání mezinárodního práva. Následného zavedení slabých hospodářských sankcí si Putinův režim nevšímal, naopak se jeho vojáci různými oklikami účastní bojů na jihovýchodě Ukrajiny, což potvrdila i jeho poradkyně.

Taková silová politika Ruska vyžaduje rozhodné a zejména jednotné postoje EU.  K mé lítosti na sobotním summitu hlav evropských států se Česká republika zařadila mezi pět z osmadvaceti států EU, které tuto jednotu zpochybnily, když si vyhradily možnost odmítnutí plánovaného zostření sankcí vůči Rusku.  Bohuslav Sobotka ukázal, že se nedokáže rázně postavit na stranu obrany mezinárodního práva a svobod, tedy na obhajobu i našich bytostných zájmů. Mnozí z nás, včetně vrcholných představitelů koaličních partnerů ČSSD, si při těchto postojích začínáme připomínat události v Mnichově v roce 1938 a ze srpna 1968. Doufám, že tento svůj postoj premiér po středečním zasedání vlády změní a napraví tak způsobené škody.

Jsem přesvědčen, že čelíme tradiční expanzivní imperiální politice Ruska, která má své stovky let trvající historické kořeny. Zažili jsme to přitom ještě docela nedávno. Krymský poloostrov a Východní Ukrajina nejsou jediným cílem této politiky. Vzpomeňme na jen šest let starou zkušenost s vojenským angažmá Ruska v Jižní Osetii a Abcházii, tedy na území Gruzie.

Rozhodně nepatřím k aktivistům, kteří vyzývají k silovému vojenskému řešení. Musíme však otevřeně a nahlas protestovat proti poškozování suverenity jiných států a jejich svobod. Jde totiž přímo i o naše vlastní národní zájmy a nelze příliš pochybovat, že i my patříme mezi země, nad kterými chce putinovské Rusko uplatňovat svůj vliv.

Božkovký ostrov se otevřel i pro cyklisty

1.9.2014 Web
image

Relaxačně odpočinkový areál na Božkovském ostrově se díky investici za téměř 16,5 milionů

korun otevřel i pro cyklisty. Doposud toto místo aktivního odpočinku využívali především chodci a

milovníci in-line bruslení. Slovanská radnice tu pro ně během několikaleté revitalizace vybudovala

příjemnou in-line dráhu, kterou využívají nejen příznivci bruslí, ale i rodiče s kočárky a pěší stezky

doplněné o fitness v přírodě. V neděli 24. srpna slavnostně otevřel Lumír Aschenbrenner nově

vybudovanou cyklostezku, díky které Božkovský ostrov uvítá i cyklisty. Ta přímo navazuje na již

na existující cyklotrasy vedoucí z centra města. Díky dotaci, kterou se slovanské radnici podařilo

získat z Regionálního operačního programu Jihozápad, se propojila opravená náves v Koterově

s Božkovským ostrovem. Součástí cyklotrasy je i nově zbudovaná lávka, která propojila oba břehy

řeky Úslavy, čímž se otevřel další vstup do areálu Božkovského ostrova z ulice K Jezu. V budoucnu by

se pak měla cyklotrasa rozšířit tak, aby milovníci kol mohli projet až do Starého Plzence.

Kreslíř, chrlič ohně a starosta Slovan, Lumír Aschenbrenner. Jaký je?

25.6.2014 Media deník QAP
image

Jste patriotem Plzně?

"Prožil jsem sice část dětství u babiček v Klatovech a Kolovči, ale Plzeň je Plzeň. Líbilo by se mi třeba i v Praze nebo Táboře ale Plzeň a hlavně Slovany mám samozřejmě nejraději. Jsem patriotem každým coulem i culíkem"

Co byste doporučil výjimečného na Plzni někomu známému?

"Pivovar zná každý. Já bych mu určitě ukázal Škoda Sportpark, kde je socha skejťáka. Ty jsou totiž u nás v republice jen dvě. Ta druhá je v Praze a překvapivě ještě od minulého režimu. Což je s podivem, kde se tam vzala. Pak se mi strašně líbí kašny, já jsem jejich příznivcem. Ty bych určitě také ukázal i když se každému nelíbí."

Dovedete si představit kašny tady na Slovanech?

"No, už jsem slyšel návrhy, že třeba tady před úřadem by se něco takového hodilo. Kašny jsou hodně moderní. Slovanská radnice též. Ale pokud je architekt umístil na náměstí pak jeho názor akceptuji. Když architekt vyhraje se svým dílem tak ho budu ctít a ne jeho práci kritizovat."

 
A co pivo, dáte si rád, pijete ho?

"Ano, ale piju všechno možné. Z neplzeňských doporučuji Chodovar, Kout, Svijany. Z plzeňských piju Prazdroj a taky pivo z pivovaru Groll. Jmenuje se Lotr. Rád si zajdu do své oblíbené hospůdky U Mrože. Není to sice opravdu žádný luxus, ale má svoje kouzlo a pivko mi tam chutná. Dřív jsem rád chodil do hospůdky v Hradišti, kde jsem slavíval téměř každoročně narozeniny. Teď už tam zajdu jen sporadicky."

Jaké máte koníčky?

"Muzika, kultura a knížky. V divadle jsem byl naposledy na opeře Kouzelná flétna, v kině na animovaném Ilusionistovi. S rodinou jezdíme každý víkend na chalupu v Kolovči. Teď tam máme už i plyn takže tam můžeme jezdit i v zimě. A taky chodíme na výlety, miluju zříceniny. Ale nezahrádkaříme. Já tam spíš dělám se dřevem. Mám rád truhlařinu- to mám asi po dědovi, tak si leccos udělám. Taky jsem dřív dělal kreslený humor.Teď jsem si k padesátým narozeninám vydal takový soubor svého díla. Kreslil jsem od roku 1981 do 89." 

Budete kreslit dál?

"Už mám řadu nápadů, vždycky si je někam zapíšu a pak to najednou zpracuji. Inspiraci beru všude, někdy i v práci (smích). Příští rok mám v plánu po více než 20 letech si vydat něco nového. Pracovní optimistický název je Márnice. Kdyby někdo z mých kamarádů z mládí měl zájem o soubor z let 1981 až 1989 zájem, může se na mě obrátit a nechám dotisknout." (kontakt-aschenbrenner@plzen.eu - pozn. redakce).

Co dalšího zajímavého na sebe prásknete, něco, co jste v životě zkusil zajímavého a co by nikdo od Vás nečekal?

"Něco co by ode mne nikdo nečekal najdu stěží. Ale já sám sebe jsem překvapil před pár lety, když jsem si vyzkoušel tandemový seskok. Daroval jsem si ho k narozeninám, protože nemám rád výšky. Nerad chodím i na balkon. Chtěl jsem si dokázat, že to dokážu. Ten strach jsem sice překonal, ale už asi nikdy skákat nebudu. Nejhorší na tom bylo to čekání před tím. Dvě hodiny jsem čekal na baru než na mě přijde řada a pil jsem nealko pivo, jedno za druhým. Nepříjemné čekání, klepal jsem se, jako ratlík. Pak jsem třeba jednou zkoušel plivat oheň na nějaké akci, kde vystupoval fakýr. Ale je to hnusný. Musíte vzít do pusy takovou hnusnou směs oleje a vody, fuj. Ale nebezpečné to nebylo. Hrál jsem dřív minigolf, za minulého režimu jsem byl v širší reprezentaci a tak jsem se dokonce i dostal do Německa a Rakouska, bez problémů."

Sledujete plzeňský fotbal?

"Jistě, sleduju a fandím s nadšením. Také Koloveč se v divizi drží dobře."

Rozhovor o budoucnosti Slovan a receptu na úspěch Lumíra Aschenbrennera čtěte zde.